A konečně došlo na lámání chleba...

Ve finále to ale nebyl chleba, co se lámalo. Moc nescházelo a zlomil jsem se já. Psychicky. Nějak mi asi nepřidává ta starost s tím, že moje perspektiva u zaměstnavatele - AČR - se zdá být jaksi nejistá. Zatím to mám jisté jen do 30.6.2013 a pak se uvidí...

No nezačal jsem moc optimisticky, že?? Nějak se to na mě poslední dobou sype. Ta svině choroba, která mě rozhodila a zasedla si na mě se ne a ne pustit. Ano, sice trénuji, není to na krev, ale úplná 100%ní pohoda to taky nebyla. 

Dnes jsem navštívil doktora v rámci pravidelné roční prohlídky, ale již od pátku jsem měl tak nějak strach, že nakonec skončím na antibiotikách a z půlmaratonu v Praze nic nebude. V pátek jsem si totiž zašel opět do sauny a jak to je pro mě vždy skvělý relax a cítím se pak skvěle, tentokrát jsem se také cítil skvěle, ale v sobotu ráno to vypadalo opět na ho... zle. V neděli jsem mastil opět do lékárny pro kloktadlo a vydatně jsem proplachoval zapálený krk - aby nebyl zapálený, když já jsem ten zapálený amatér, že? A v pondělí ráno už to vypadalo téměř nevyhnutelně, i když lehké zlepšení bylo možná trošku cítit. Musel jsem do práce a tak jsem trochu popátral po internetu a zaběhl si do lékárny pro nějaká homeopatika jakožto poslední možnost. A ono to snad doopravdy konečně zabralo. Abych se ale vrátil k doktorovi. Pěkně jsem si mu postěžoval, co vše mě trápí, no připadal jsem si jako ten největší hypochondr. Po celkové prohlídce se pustil do mého krku a pěkně si na mě přitom posvítil. A výsledek - podle něj nic a ani ten knedlík v mém krku prý neviděl. (já už jsem si za těch pár posledních dní opravdu připadal trochu divně před zrcadlem, když jsem si baterkou svítil do pusy a snažil se objevit cokoli neobvyklého - a že mi tak připadalo všechno, zuby nevyjímaje). Nakonec mi řekl, že slunce to vyřeší - tak snad se ho dočkám, protože po včerejší sněhové kalamitě jsem si říkal, abych ten 1/2M nemusel absolvovat na běžkách (protože to neumím). Vysvětlil mi, že jsem tělu nedal možnost se s nemocí vypořádat, když jsem pořád běhal (i když s přestávkami) a proto jsem byl jako v začarovaném kruhu. Já vím, bylo to pošetilé, ale snad se z toho ponaučím pro příště.

Tento týden si dám 2 tréninky na běžeckém pásu a doufám, že ten příští už nebudou žádné šílenosti ohledně počasí a neustále se vracející zimy a bude tedy možné ještě posledních pár kilometrů doběhat venku.

Děkuji všem, kteří mi stále ještě drží palce a nezlomili nade mnou hůl a já se na oplátku pokusím Vás nezklamat. I doktor mi nařídil, abych mu zahlásil výsledný čas. Sám jsem na něj zvědavý.

Zbývá 17 dní do startu...