Mattoni 1/2 Maraton Karlovy Vary - 2RUN 10+11 km

sobota, 25.5. 2013 - 7:00 hodin - Osek

Konečně jsme se dočkali a sobotní ráno 25.května 2013 nastalo. Rozhodl jsem se, že si k snídani udělám něco dobrého. Původně to měla být rýžová kaše, ale po půlhodině vaření jsem to už hlady nemohl vydržet a snědl jsem ten můj "výtvor" tak, jak byl. Nepodařilo se mi rýži dostat do podoby kaše, tak to spíš byla jen sladká rýže, ale i tak dobrá. Následoval příprava jídla pro doprovodnou skupinu tedy Renču, Honzika, Hanču a nejmladšího člena výpravy Vendu. Kuřecí řízky jistě v průběhu dne přijdou vhod (a taky že přišly). Oběd byl naplánovaný na dřívější, tedy 11 hodinu. Já jsem si dal jen trochu špaget a pár kousků kuřecího masa, protože s běháním večer nemám zkušenosti, musel jsem přemýšlet o každém soustu. Pak jsme zabalili zbytek věcí a vyrazili směr Karlovy Vary.

sobota, 25.5. 2013 - 12:30 hodin - Chomutov

Domluva byla taková, že se "sjedeme" u první benzínové pumpy v Chomutově ve 12:30. To bych nebyl já, abych tam nebyl alespoň o 5 minut dříve, že? To že to nakonec bylo málem minut 30 tady raději nebudu rozvádět. Přesně ve 12:06 jsem posílal Martinovi zprávu, že jsme na místě. To jak potom Martin šlapal ve svém autě na plyn radši nechám bez komentáře, i když něco jsem o tom slyšel. Ale znáte to, jedna paní povídala.

sobota, 25.5. 2013 - 13:50 hodin - Karlovy Vary

Poté, co jsme si naší pozdější běžeckou trasu projeli v autech, našli jsme místa na zaparkování a vydali se směr hotel Thermal. Začalo pršet. Děti začaly remcat. Schovali jsme se v podchodu a odkudsi z davu se ozvalo "za 5-7 minut přestane pršet". Světe div se, ale přesně za 5-7 minut přestalo pršet. Norové opět nezklamali. Dorazili jsme do Expa, vyzvedli si naše startovní čísla jak na štafetu, tak na rodinný běh. Měl jsme 4 registrace, ale nakonec nás jelo 5. Chtěli jsme tedy ještě jedno číslo, ale žádná čísla již nebyla k mání. Když prý ale přijdeme v 15:15 tak určitě ještě nějaká čísla budou. A kam dál? Naprosto jednoznačně najít nejbližší WC a nějaké místo k sezení. Obojí jsme našli ve vestibulu hotelu Thermal. 

15:15

Vydal jsem se opět do EXPA, abych se zeptal na volná čísla na rodinný běh a ejhle, fronta asi o 50 lidech přede mnou. Pomalu jsem se sunul kupředu a od pultu, jako tichou poštou, postupovaly informace. Budete muset počkat do 15:30 a když si ti, co zaplatili, nevyzvednou čísla, my Vám je pak prodáme. Ok, řekl jsem si a čekal dál. V 15:30 další informace - počkejte do 15:45 a zatím si vyplňte tenhle papírek (registraci). No ono se řekne vyplňte, ale kolik běžců, myslíte, má u sebe tužku? I to se nakonec vyřešilo. Kolem 15:45 mi začala pomalu docházet trpělivost (a nejen mě), ale hlavně docházel čas do startu rodinného běhu. Protože se stále nic nedělo a lidé byli čím dál, tím víc nervózní, raději jsem to zabalil a odešel se sejít s ostatními. Asi tak minutu poté začali vydávat ta čísla - potkal jsem pak paní, co stála za mnou s úsměvem na tváři a bílým tričkem rodinného běhu. No, to je prostě osud.

16:00

Start Mattoni rodinného běhu se vydařil napoprvé, nikdo neulil, a tak se mohlo klidně běžet. Honza mladší vyrazil za svým "osobákem" a Venda se ho držel zuby nehty, no asi spíš nehty. Já jsem sledoval, aby mi moc neutekli a užíval jsem si atmosféru se všemi běžci v bílých tričkách okolo mě. Synátor kamsi zdrhnul a Venda po prvním kilometru už nějak nemohl, takže zbytek cesty jsme zdolali poctivým indiánským chodoběhem. Hanča se držela střídavě před a za námi podle toho, zda jsme s Vendou zrovna šli, nebo běželi. Cílovou pásku jsme protnuli v čase 23:17, což je myslím slušný výsledný čas.

16:40 - 17:00

Napětí stoupá. Začalo pršet. Potom začalo hodně pršet. Naštěstí po 15-20 minutách déšť ustal. Tuto dobu jsme opět přečkali ve vestibulu hotelu Thermal, kde se z výtahů začali vynořovat VIP sportovci. A jak si tak sedíme, prochází kolem nás Carlo Capalbo a blahopřeje nám k úspěšnému dokončení rodinného běhu. No paráda. Dětem najednou dochází, že na mě budou muset čekat až do přibližně 20 hodin, a to se jim očividně moc nechce. Dohodli jsme se tedy, že s manželkou pojedou domů a já se po běhu svezu s Martinem.

17:00

Máme sraz s Martinem u technického zázemí. Stále jsem se nerozhodl, v čem poběžím. Měl jsem na sobě z rodinného běhu dlouhé kalhoty, ale nakonec jsem se rozhodl pro krátké. Na tělo si beru lehké thermo triko a přes něj dres s číslem. Bundu a ostatní věci pak budu předávat Martinovi při předávce štafety. Vše je připraveno, domluveno a my míříme na start do koridoru. Tedy já ne, já jsem zatím jen divák. Koridor se poměrně rychle zaplnil, Martin po mě hází bundu, a já si běžím nejít nějakou pěknou pozici na fotografování. Konečně mám také jednou možnost vidět elitní závodníky vybíhat na trať. 

18:00 - start

Zazněl startovní výstřel, já zapínám stopky a závodníci vyrazili na trať. Udělal jsem pár fotek, Martin mi samozřejmě proběhl právě ve chvíli, kdy se můj fotoaparát rozhodl, že teď jako zrovna fotit nebude. Naštěstí měl Martin ještě záložní fotografy. Poté co proběhlo celé pole závodníků jsem se vydal na druhý a zároveň desátý kilometr, kde mělo dojít k předávce. Byl jsem tam za chvilku a dokonce jsem stihl vedoucí běžce, kteří tudy probíhali v čase okolo 29 minut. Pomalu jsem se začal opět rozcvičovat a připravovat se na svůj běh.

někdy kolem 19 hodiny

Čas na mých hodinkách se pomalu posouval a já jsem začal být lehce nervózní, kdy se Martin objeví. Z protější strany ulice se mě marně snažila kontaktovat Lenka s podpůrnou skupinou, protože jsem byl v rauši a nedočkavý. V 59. minutě se najednou zjevil Martin. Vyběhl jsem na trať směrem k němu, předali jsme si štafetový čip a moje poslední slova byla "Martine, tamhle u koše je ten můj batoh, ok?"; "jasný, vole" jednoznačná odpověď, a já jsem mohl vyrazit. Čas předávky byl 0:59:34. 

jak udolat 11,0975 metrů

Kdybych o tom tolikrát nečetl, nevěřil bych tomu a asi bych to ani nikdy neřekl, ale ten start jsem prostě přepálil. Byl jsem 1) natěšený, že konečně po celém dni čekání můžu běžet; 2) přesvědčený o tom, že to musím dát pod hodinu; 3) chtivý zlepšit si "osobák" na 10 km; 4) plný sil a energie (to bylo asi z toho gelu). Po dvou kilometrech jsem si to uvědomil a musel jsem lehce zvolnit. Píchání v boku se naštěstí neozvalo moc silně, ale okamžitě mi došlo, že jsem něco neudělal dobře. Třetí a čtvrtý kilometr to šlo, ale při pátém jsem musel ještě trochu zpomalit. Pak se to naštěstí začalo uklidňovat a přibližně od 7-8 km už to bylo dobré. Pak jsem mohl zase trochu zrychlit. Právě někde kolem 7 km jsem se potkal s Martinem, který mě povzbudil a uklidnil, že to bude v pohodě. Přede mnou se objevil vodič s označením 2:00, kterého jsem potom někde mezi 9-10 kilometrem předběhl. V cílové rovince se mi ještě dostalo povzbuzení od kamarádů a po proběhnutí cíle mi opět gratuloval pan Carlo Capalbo. Úžasné. 

Cílem jsem proběhl v čase 1:58:07 a ve svém čase 0:58:33. Nakonec se to tedy povedlo - půlmaraton jsme s Martinem zvládli pod 2 hodiny a já jsem si zlepšil svůj osobák na 10 kilometrů - sice neoficiálně, ale nový čas je 0:52:52 což oproti září 2012 je zlepšení o 2 minuty a 5 sekund. Pod padesát to tedy nakonec nebylo, mám ještě co dohánět.

přibližně 19:58 - 20:00

Potkáváme se s Martinem, dáváme si "high five", poté se i objímáme a vzájemně si gratulujeme. "Kámo, dokázali jsme to, bylo to super. Ty jsi byl super, né Ty jsi byl super!". Úsměvy do všech stran a skvělá nálada. Mattoni 1/2Maraton Karlovy Vary je úspěšně za námi.

A proč jsem vlastně psal o tom batohu? No chybělo jen málo a mohl na tom místě u koše ležet ještě dnes, viď Martine?

Těším se na  1st Prague Barefoot Run - za 6 dní.

Začátek závodu - úsměvy do všech stran

Na 7. kilometru - maličko křeč, ale běžím dál

Špindl

Na výletě

Dnes jsem zahájil, jak jsem minule psal, to moje „soustředění“. Ve skutečnosti jsem nastoupil na preventivní rehabilitaci – zajímavý název, že? Armáda nás takhle rozmazluje a posílá nás si odpočinout do různých koutů republiky. Prosím žádné rýpavé komentáře, neboť každý máme něco.

Palačinky

Dorazil jsem v poledne, a tak jsem si hned zašel na oběd. Když jsem viděl tu nabídku, nevěděl jsem, co si mám vybrat. Nakonec to vyhrál vepřový plátek (ovšem zalitý UHO), rýže a dušená mini karotka. Hlavně zdravě. Aby to bylo pořádně zdravé zazdil jsem to nakonec palačinkou s jahodovým (teplým) pyré. Mňam! A už to začíná.

Bazén

Po obídku jsem na chvíli odpadl do pelechu, ale zase ne na moc dlouho. Kolem 14 hodiny jsem zašel okouknout zrekonstruovaný bazén a wellness zónu. Musím říct, že se jim to moc povedlo. Dal jsem pár bazénů a potom solnou parní saunu. Pěkně jsem si odpočinul a pak už přišel na řadu trénink.

Zaběháme si?

Z toho čerstvého vzduchu mě málem trefilo. Tolik jsem ho pohromadě ještě nedýchal. Takže jsem dal pěkně lehký běh, chviličku po asfaltu, chviličku lesem, chviličku do kopečka a pak zase z kopečka. Bylo to příjemných 5km, protože nic se nemá přehánět. Taky je to poslední týden před závodem, tak abych nožičky moc neunavil.

Věštění budoucnosti

A teď ještě něco k počasí. Co nás to zase čeká? Slyšel jsem, že přes týden zase vlní nějaká studená vlna, takže se ochlazuje a o víkendu hrozí snad nějaké přízemní mrazíky. Tak nevím, jak ta roční období teď fungují. Ale když nebude pršet, tak budu raději za chladnější, než za teplé počasí. Uvidíme, o kolik se meteorologové zase seknou.

Velké finále se blíží – zbývá 5 dní

2Run Karlovy Vary se kvapem blíží

Už je to tady

Není to tak dávno, kdy jsem tu psal, že začínám se šestitýdenním tréninkem, a hle, je to skoro za mnou a kýžený závod přede mnou. Na poslední týden mě čeká "soustředění" ve Špindlerově Mlýně, kde musím doladit formu, trochu si odpočinout, projít se po horách, zaplavat si a kdovíco ještě dalšího. A v sobotu pak s chutí do toho a půl je hotovo a to doslova, protože tu druhou půlku, vlastně tu první, za mě zmákne Martin, který se teď mimochodem asi zbláznil a začal běhat do kopce - Martine, jestli někde v tom lese zakopneš a něco si uděláš, tak si pamatuj, že na zádech Tě neponesu, budeš si to muset uběhnout sám, klidně i s berlema =D. I když ruku na srdce, kdybys viděl mou včerejší trasu, taky bys mě nepochválil. Nejlepší na tom bylo asi to, kdy jsem vyběhl z lesa a musel chtě nechtě proběhnout řepkovým polem. Byla tam sice hezky vyšlapaná cestička, ale i přesto se moje černé kraťasy zbarvily poněkud do žluta. Ještě že nejsem alergický, to už bych z toho pole asi nevyběhl, ale i tak ten smrad byl hroznej.

Bude teplo..?

Když jsem se díval nedávno na propozice závodu ve Varech, nebylo mi až tak úplně jasné, proč je start až v 18 hodin? Včera večer mi to došlo. Byl jsem si zaběhat a kolem půl sedmé večer bylo 22 stupňů. Tak nevím, jestli budu schopen vůbec něco předvést, natož si vylepšovat rekord. Ale předem to samozřejmě nevzdávám, toho bohdá nebude, abych z boje utíkal bez boje. Pěkně si to tam hodlám užít. Tentokrát se mnou jede celá rodina a všichni poběžíme Mattoni rodinný běh na 3 km, tak doufám, že se tam neusmažíme na slunci.

Barefoot run

Minulý týden jsem na internetu "kápnul" - díky Rosťo ;) na 1st Prague Barefoot run. O běhání naboso jsem sice zatím jenom četl, a abych pravdu řekl, docela mě to zajímá. A navíc se má zúčastnit Barefoot Ted McDonald - jeden z hlavních hrdinů knihy Zrozeni k běhu. Kniha byla skvělá a Teda rád poznám =D. Začal jsem tedy zkoušet naboso alespoň chodit, aby si moje nohy zvykly a abych dokázal zdolat celou trasu 4 km. A to klidně i chůzí, když mi to nepoběží, protože o běh vlastně ani nejde. Startovné bude totiž darováno na dobročinné účely, takže bude spojeno příjemné s užitečným a z toho mám dobrý pocit, když můžu pomoci někomu, kdo to potřebuje. To je tedy další akce, na kterou se těším - mimochodem 1. června 2013 v Praze na Ladronce.

Doufám, že vše vyjde tak, jak je naplánováno, že nás neschvátí žádná choroba a že vše překonáme ve zdraví a odneseme si jen samé krásné zážitky. To je pro dnešek vše.

Mattoni1/2Maraton Karlovy Vary (2Run 10+11 km) - zbývá 9 dní

Takové botky bych chtěl, vím jistě, že by mi moc slušely.

Paběrky

Zdravím Vás

Nějak jsem poslední dobou neměl o čem psát, proto jsem si nechal nějaký čas na rozjímání. 

Pro jednou jako divák

To mi zase jeden nejmenovaný kamarád (Martine svině rejou, zejtra bude hezky) dal "návrh" na závod, který měl proběhnout 1. května v Teplicích. Běh na Doubravku se jmenuje. Já jsem se toho samozřejmě chytil jak, no nic, a rozhodl se téměř okamžitě, že ho absolvujeme. Vždyť to je jen něco málo přes 4 km, sice do kopce, ale to dáme. Další den, to bylo 30.4. mi řekl, že musí jít 1.5. do práce, takže nepoběží. No, já už psychicky připraven na vše, jsem byl odhodlán se zúčastnit, což nakonec tak nějak nedopadlo. Počasí nebylo nic moc, ale hlavně, no prostě to nedopadlo. Nebudeme to tady rozpatlávat. Tak jsme si alespoň s rodinkou udělali "výšlap na Doubravku". V tu chvíli jsem byl docela rád, že jsem neběžel, on to byl totiž celkem slušný kopec. Nahoře jsem se pobavil s několika závodníky, a pak mi to zase bylo líto, že jsem neběžel. Tak Vám nevím. Dívat se je pěkné, ale lepší je se zúčastnit. Potkal jsem se i s kolegou, který je zrovna v Teplicích na 14 dní a samozřejmě on si to ujít nenechal. Dovolím si tady použít jeho fotogalerii zde. A tady fotky od pořadatelů - Spona Teplice. Příští rok to asi zkusím.

Stoupání do vrchu

V neděli 5.5. jsem si ráno vyběhl na krátkou a lehkou trať. Chtěl jsem se jen tak proběhnout a vlastně jsem ani nevěděl, jak daleko a kam poběžím. Když jsem doběhl lesem do Háje (ne do háje, ale do Háje, jasné??), rozhodl jsem se, že si přeci jen taky nějaký ten kopeček vyběhnu. Zabočil jsem proto "na zelenou", že se podívám na Stropník, nebo alespoň na rozcestí pod vrcholem. To jsem si dal. Na zhruba 3,5 km stoupání asi o 400 metrů (330 m.n.m dole, 750 m.n.m nahoře). Asi si tu cestu dovedete představit. To se místy ani jít nedalo, natož běžet. Ani mi nakonec tak moc ten kopec nevadil, ale to podloží. Místy místo cesty potok, někdy bahnitá až blátivá stezka a kamení. Nu což, nejsem turista, že? Když už jsem si myslel, že jsem nahoře - znáte to, kopec se v povzdálí "láme" a vy máte pocit, že pak už to bude určitě rovina, ne-li přímo z kopce, kde se vzala, tu se vzala srnka. Asi byla křížená se zajícem, protože to, co předváděla, když mě spatřila si nedovedete představit. Nevím jestli se vyděsila mě, jakožto člověka, nebo mého zjevu, což bych taky nikomu nepřál, začala kličkovat a chvíli jakoby nevěděla, jestli má běžet ke mně, nebo ode mně. Pak jí to asi konečně došlo a prostě a jednoduše zdrhla. Na "horní stanici" mého běhu jsem měl co dělat, abych udržel snídani v podobě vloček a kousku jablka uvnitř mého těla. No a pak už to bylo jen z kopečka. Dolů po asfaltce, dva lidé sedící na lavičce - asi taky běžci, podle červených obličejů - "ahoj, jak je?" - kolem hradu Rýzmburk, stále z kopce až ke koupališti a pak hurá domů. Hezky jsem se proběhl. Nakonec jsem to vzal jako malý trénink na Milešovku, ale běhat to každý týden, to vážně nevím. Nějak jsem zatím těm kopcům nepřišel na chuť (proto příště až nahoru! - do 856 m.n.m.). Taky je pravda, že časy těch tří "stoupavých" kilometrů nebyly nic moc :).

Jezerní běh

Znáte? Ne? Já taky ne, ale jsem skálopevně přesvědčen o své účasti na letošním druhém ročníku tohoto běhu. Věřím, že to bude něco neobvyklého vzhledem ke krajině, kterou se běží. Pokud máte zájem, podívejte se zde. Bude to zajímavých 21 km, snad nebude moc horko a já přežiji ;).

Karlovy Vary

Pomalu se to blíží, tak uvidíme, co ze sebe nakonec vydám za výkon. Poctivě trénuji podle plánu, dávám si kratší i delší běhy, úseky, tempové běhy, tak snad to nakonec zúročím. Jediné, co mě tak trochu trápí je, jak ten den vyřešit jídelníček, protože start závodu je až v 18 h a já navíc poběžím ve štafetě jako druhý, takže až někdy v 19 h. Jak to řešíte s jídlem v těchto případech?

Mattoni1/2Maraton Karlovy Vary (2Run 10+11 km) - zbývá 18 dní

Ještě sice ne úplně na vrcholu, ale bohatě mi to pro ten den stačilo.