Ahoj kamarádi
Přemýšlím, jak bych nejlépe začal, tak možná tím, že jsem dnes celkem důstojně oslavil 100 let naší republiky.
Všechno začalo zhruba před rokem, kdy jsem se jako divák kochal pohledem na běžce půlmaratonu v Bruselu. Jak jsem už dlouho neběhal (což bylo zaviněno několika důvody počínaje mou leností, problémy se zády, pak asi zase tou leností, změna zaměstnání - ne uplně změna ale posun o cca 900 km směrem na západ, atd atd) tak na mě ta atmosféra zapůsobila tak, že jsem si řekl, že bych si půlmaraton za rok zaběhl také. No a bylo to.
Někdy letos v dubnu jsem si zaplatil startovné s tím, že začnu trénovat. Předtím jsem od 1. listopadu 2017 začal pracovat na změně svého životního stylu, jídlo, pohyb (ne běhání), což krásně zapůsobilo a já jsem byl najednou o 10kilo lehčí. To Se-to začne pěkně od jara běhat...(no ten Japonec Seto asi běhal, ale já ne).
A čas běžel a najednou bylo léto a ta krásná 35 a vícestupňová vedra, a to jsem byl rád, že jsem se dostal alespoň ke svému cvičení. Najednou konec srpna, pak září (a moje zkušené běžecké já mi radilo, hele jako teď už bys měl vážně začít běhat, leč já neposlouchal) a říjen. Když už jsem chtěl konečně začít, řízl mě doktor do břicha a pak mi to zase zašil a prý žádný pohyb, no a byl jsem totálně v ..., no víte kde.
Teď bych si asi od všech běžců zasloužil pořádnou nakládačku nejen slovní, ale i nějaký ten pohlavek. Sám jsem toho naběhal dost na to, abych věděl, že trénink je základ. No a abych nechodil kolem horké kaše, kterou jsem si dnes ráno uvařil (rýžovou), tak jsem jí radši snědl a vyrazil na start "Brussels Airport Halfmarathon". Bez jediného běžeckého tréninku (to se nechlubím, to zdůrazňuji aby bylo jasné všem, jaké jsem pako) jsem si šel střihnout půlmaraton. Poslední takový běh jsem absolvoval v roce 2015 (běh na Milešovku, ale to byla srdcovka a půl závodu se jde).
Jako čekal jsem dvě varianty. První že to nějak uběhnu (s limitem do 2:30) a druhý, horší, že mě to někde sundá (to jsem fakt nechtěl).
Atmosféra na startu byla skvělá, běželo něco kolem 7000-8000 běžců. Nasoukal jsem se do posledního koridoru a tam potkal vodiče s cedulí 2:10 (6:09/km). Ty jo, nevím, mám to zkusit? No a aby toho v mojí hlavě nebylo málo, tak se mi ještě začalo chtít na wc. Byl jsem předtím už asi 4x, nějak moc jsem asi vypil a navíc byla trochu kosa, něco kolem 6st (alespoň jedna pozitivní věc). Tak to holt vydržím a v nejhorším to pořeším někde na TOI-TOI nebo STROM-KEŘ.
10, 9, 8.........2,1, START, no znáte to, po cca 15minutách jsem překonal startovní čáru a hurá na to. Nehodlám to tu do detailu popisovat, ale prvních 9km naprostá pohoda. Fyzička bez problému (díky Tomáši Jehličkovi mému "osobnímu trenérovi"), tělo OK, tempo ušlo. Každých 2,5km voda, takže do 9km jsem to vydržel a pak jsem běžel do lesa (naštěstí jsme zrovna probíhali krásným parkem Bois de la Cambre a navíc jsem nebyl jediný, kdo potřeboval). No a vodičí na 2:30 se mi vzdálili. Když jsem opět vyběhl, byli na dohled, tak jsem se rozhodl, že je dohoním (tady si zase dovolím vsuvku, zkušení běžci teď začínají tušit, jak tohle asi dopadlo). Trvalo mi to cca 2km, než jsem je dohnal, přičemž jsem se lehce "utavil". No lehce, jak to říci, začala mě "tahat" zadní strana stehen a trochu třísla - to je právě z toho předešlého neběhání. Takže vodiče jsem dohnal, nicméně jsem musel zvolnit tempo. A pak to začalo.
Ještě do 15km to celkem běželo, ale mezi 15-17km jsem myslel že to nedám, ale opět jen kvůli té bolesti nohou. Na 17km naštěstí nepřišla zeď (nepřišel ani kolega Petr povzbudit, i když sliboval, no ale vlk taky sliboval, že?) a já se sunul pomalejším tempem dál.
Od 18km do cca 19,5km to bylo do kopce ale kurva do kopce (pardon, já nechtěl napsat kurva). Nahoře mě přivítal polní maršál Montgomery a říkal "hele ten kousek, to už dáš, ne?". Já už jsem viděl cíl, tak to mě trochu namotivovalo k tomu, abych to doběhl.
Jakmile jsem vběhl do "Parc du Cinquantenaire", kde byl start i cíl celého závodu, už to byl jen kousek a všichni povzbuzovali. Nejednou jsem zaslech "Allez Jan!" a tak jsem to prostě doběhl. Před cílem jsem symbolicky zvedl ruce a poděkoval k nebi (nevím komu, ale zem jsem líbat nechtěl, to už bych se pak nezvedl). Na časomíře bylo 2:35, tak jsem si spočítal, že můj čas bude něco kolem 2:20 a to mě celkem potěšilo.
No co říci na závěr? Vím, že takhle se to nedělá a nikomu to nedoporučuji. Zatím chodím, ale nevím, jak to bude zítra. Nohy jsem v rámci možností po běhu protáhl, tak snad ráno vstanu z postele. Pokud jste si to přečetli celé, tak vám děkuji a jestli mi chcete nandat, tak mě nešetřete. Díky všem a krásný zbytek víkendu. Půlmaraton jsem dal za 2:20:57 což je sice daleko za mým osobním rekordem, ale předčil jsem svoje vlastní očekávání.
