Už jste při běhání snědli hodně hmyzu?

To je pořád, běhej s úsměvem, s radostí a pohodou. Ale, stalo se Vám již někdy, že Vám do úst vlétl nějaký ten "obtížný hmyz"? Nebo třeba ještě hůře, do nosu?

Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že mě se to stalo. Co si já vybavuji, tak dvakrát. Myslím si, ale, že to mohlo být i vícekrát což jsem si možná ani neuvědomil. Zato dnes jsem si to tedy uvědomil až moc. Tak si v pohodě běžím, do sluchátek jsem dostal povzbuzující "peptalk" od kamarádky (díky Štěpánko), což mě velmi pobavilo. A jak jsem se tomu začal smát přilétlo cosi neurčitého a při mém mohutném nádechu to přistálo kdesi v mém krku. V tu ránu jsem se začal dávit, vystříkly mi slzy z očí a obsah mého žaludku si vyžadoval cestu nahoru. Naštěstí v něm nic moc nebylo, ale ta svině moucha ne a ne "odejít" ven. Nakonec se mi to tedy podařilo, ale musím říci, že mě to pěkně rozhodilo. Naštěstí mě při tom nikdo neviděl. Asi by to nebyl moc hezký pohled, nemyslíte?

Podruhé to byl komár. A nebyl to žádný prcek, byl to ten pořádný veliký. No taky jsem si na něm nepochutnal. To má pak člověk zkažený celý den. Proto bych chtěl všechen ten hmyz požádat - dávejte si pozor, kde létáte a když náhodou potkáte nějakého běžce, vyhněte se mu obloukem. Bude to tak lepší pro oba.

Nedovedu si představit, že bych takhle vdechl třeba včelku, nebo vosu, to by byl asi jiný tanec.

Už jsem slyšel vtip o veselém cyklistovi, tak asi bude někdo muset brzy vymyslet vtip o veselém běžci. A jak jste na tom vy? Stalo se Vám někdy něco podobného? 

Důležité je dobře "naladit"...nebo vyladit?

Po relativně odpočinkovém týdnu, kdy jsem se pouze 3x lehce proběhl, abych dal tělu a hlavně nohám trochu odpočinout jsem se s chutí vrhnul na další přípravu. Jak jsem psal již dříve, čeká mě nyní pouze "čtvrtmaraton" - 11,1 km. Rozhodl jsem se, že se pokusím vylepšit si osobák na 10km. Vloni jsem to zvládl za 54:57 a v květnu bych to chtěl zkusit pod padesát minut. Na stránkách bezvaběh.cz jsem si vybral tento osmitýdenní trénink. Musel jsem si ho ovšem trochu upravit, protože do kýženého závodu zbývá týdnů pouze šest. Tak snad to nebude moc velká "rychlokvaška". Tentokrát jsem se rozhodl, že plán dodržím, pokud možno, do puntíku. Ještě nevím, co udělám s tím cvičným závodem na 5km, ale případně si nějaký zorganizuji sám.

Chce to změnu

Protože už mě tak nějak nudilo běhat stále stejné trasy po Oseku, vyjel jsem v úterý do Duchcova. Jednak jsem si chtěl prohlédnout místní in-line dráhu, a také jsem si chtěl zaběhat po okolí (a hlavně ne moc do kopečka - zatím ne). Na dráze jsem potkal jen 2 bruslaře, takže jsem jim snad ani moc nepřekážel. Jako změna to bylo dobré, objevil jsem i pěknou trasu v terénu, kterou si jistě ještě několikrát zopakuji.

Tempo, tempo, tempo

Ve středu přišel podle plánu tempový běh. Pěkně jsem se 10 minut rozběhal a pak přišlo 15 minut ostrého běhu. Trošku jsem to samozřejmě na začátku přepálil, takže první kilometr byl rychlejší než další dva. V tom krásném počasí mi to ale ani moc nevadilo. Doufal jsem, že krásně bude i další dny.

Léto, už?

No včera tedy bylo na můj vkus zase až extrémní počasí. Dopoledne celkem ještě v mezích normy, ale to odpoledno bylo peklo. To už bylo na opalování. Naštěstí to večer spláchnul celkem vydatný lijavec. Teď nás prý zase čeká ochlazení, deště a jiné hnusy, alespoň podle předpovědi, kterou jsem si vyslechl dnes ráno od těch "povolaných".

Co se týká běhu, všiml jsem si, že jak postupně odlkádám vrstvy, ve kterých jsem běhal v zimě, nějak podezřele lépe se mi běhá. Už to zase začíná mít tu správnou rychlost. Tělo jsem přes zimu šetřil pomalými a velmi pomalými běhy a teď se mi to, zdá se, vyplácí. Ono na tom - běhej pomalu - opravdu něco je. A i když se teď snažím běhat pomalu, nejde mi to tak pomalu, jako v zimě. Ovšem moje srdce to vidí jinak. Opravdu už si asi na tu zátěž zvyklo a tepe mi pomalu i když já zrychluji. Můžu si tedy dovolit běžet rychleji a proto doufám, že na závodech to půjde ještě o trochu rychleji. Z toho důvodu si při tréninku nechávám nějaké síly do rezervy. Tak to zkuste taky a uvidíte, že nekecám.

Mattoni1/2Maraton Karlovy Vary (2Run 10+11 km) - zbývá 36 dní

Odpočívejte v pokoji...

Koupil jsem Vás, to už si ani přesně nepamatuji kdy. Od té doby, co jsem si začal vést tréninkový deník jsme se spolu posunuli o 830 km. To ale jistě není úplně všechno, protože jsem Vás měl již dříve. Ale to bylo jen takové nepravidelné a občasné vyběhnutí kamsi do lesa. Jak jsme toho společně prožívali stále víc a víc, docházelo mi, že Vás brzy budu muset nahradit. Stále jsem se ale nemohl rozhodnout. Jako milník jsem si stanovil právě pražský půlmaraton. Koncem března bylo rozhodnuto a pořídil jsem si nové, Vaše mladší sourozence.

Jak jsem pomalu začal tyto nové testovat, stále jsem se vracel k Vám a říkal jsem si "tohle jim přeci nemůžu udělat a po takové době je zradit" a byl jsem dosti nerozhodný. Nakonec jsem se, a věřím tomu, že správně, rozhodl, že svůj první půlmaraton absolvuji právě s Vámi, jako naše společné rozloučení. A že to bylo krásné rozloučení jen co je pravda.

Chtěl bych Vám tímto poděkovat, za všechny ty kilometry strávené společně a to jak na suchu, tak v dešti, v blátě, ve sněhu i v mrazu. Sloužily jste mi velmi dlouho a velmi dobře, a já slibuji, že na Vás nikdy nezapomenu. Absolvovali jsme spolu nejen náš první 1/2Maraton, ale i náš první závod vůbec. Byli jsme spolu dokonce i v Drážďanech a nevynechali jsme ani nejvyšší horu Českého středohoří - Milešovku. Tolik jsme toho prožili a já Vám ještě jednou ze srdce děkuji. Mějte se krásně ve Vašem běžeckém důchodu a nakonec i v běžeckém nebi, kde se určitě setkáte s mnoha Vašimi přáteli.

Odpočívejte v pokoji moje první běžecké boty. Čest Vaší památce.

New Balance MT474DO

Půlmaraton úspěšně zdolán

Ahoj. Vím, že jsem sliboval, že to tu bude v sobotu, ale nějak to nešlo ;). Tedy čas jsem poctivě uvedl a teď ještě nějaký ten komentář.

Do technického zázemí jsem dorazil zhruba dvacet minut po desáté hodině. Udělal jsem vše, co bylo třeba a než jsem se nadál, bylo téměř poledne. Stále jsem ještě nebyl rozhodnutý, jak vlastně poběžím. Moje hodinky mě zradily a musel jsem je reklamovat, takže jsem neměl možnost měřit si čas a kontrolovat se. S mobilem se mi běhat nechtělo, už takhle vážím dost. Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím vodiče na 2h10min.

Samozřejmě, že 15 minut před startem jsem si ještě musel odskočit. Záchodků bylo přistavených mraky a celou dobu byly víceméně prázdné. Bohužel nyní byla před každým minimální fronta o deseti osobách a tak jsem si ji musel poctivě vystát. Když jsem se poté vrátil do startovního koridoru, už to tam pěkně zhoustlo a oranžový balónek s číslem 2:10 byl daleko přede mnou. Začal jsem se sunout s davem a předbíhal jsem, jak jen to šlo. Podařilo se mi přiblížit asi na 100m (možná méně) ale blíž už to nešlo. Startovní "lajnu" jsem přeběhl v čase 8:05 (nebo tak nějak). 

První úkol - nepřepálit začátek mi trošku kolidoval s druhým úkolem - dohnat vodiče. Nakonec se zadařilo a asi po 500 metrech jsem je dohnal. Byli přede mnou asi 10 metrů. Na 2,5 kilometru mě očekávalo povzbuzení v podobě syna, dcery a rodiny mého kamaráda Dalibora. Zazvonili zvonečkem, ale konec ještě nebyl. Otočka pod Nuselským mostem, první občerstvovačka na 5km a chvíli poté opět povzbuzení od výše jmenované skupiny. A pak hurá dál. Kilometry pěkně ubíhaly a já jsem se docela dobře dostal do tempa. Sem tam jsme s vodiči prohodili i pár slov, oslovil mě i jeden běžec ze Španělska a normálně si chtěl povídat, jako by se nechumelilo. No pár vět jsem s ním prohodil, ale vesměs to byly fráze typu "yes", "no", "me too" apod., protože běžet a ještě k tomu konverzovat anglicky, to jako zase tak dobrej nejsem - ani na jedno z toho.

Chvilku po 10 kilometru jsme míjeli start/cíl, kde už bylo o vítězi dávno rozhodnuto, ale mě čekala ještě druhá půlka trati. Všechna ta nábřeží až k Libeňskému mostu se mi zdála docela dlouhá a chvíli po 14 kilometru na mě začala dosedat taková menší krize. Začaly mě bolet ramena a už jsem si přál být v cíli. Na 15km jsem zahlédl kamaráda (Viki Cabadaj), který čekal na předávku jako 4.člen štafety. Trošku jsme na sebe zařvali a běžel jsem dál. Pak už vodič Eda jen odpočítával - "už jen 5 kilometrů"; "už jen 4 kilometry" atd. Kilometr před cílem nás vyzval "kdo může, běžte" a tak jsem vyrazil. Teď přemýšlím, jestli "vyrazil" není až moc silné slovo, možná jsem trochu zrychlil. Před posledním - Mánesovým - mostem jsem věděl, že to bude pod 2:10 a byl jsem spokojený.

Nakonec jsem to tedy vše zvládl v celkovém čase a svém osobáku 

2:08:05

V technickém zázemí jsem se potom samozřejmě "překabátil" do suchého oblečení a vystál jsem si nekonečnou frontu na vyrytí času na medaili, abych měl památku na svůj první půlmaraton.

Nakonec snad už jen pochválit organizátory, protože zorganizovat takovouhle megaakci asi není jen tak. Klobouk dolů.

No a největší radost jsem měl pak asi z toho, že jsem v sobotu ráno normálně a bez problémů vstal z postele. Mějte se krásně a zase někdy ahoj ;).

Zhruba uprostřed obrázku, vlevo od balónku (je vidět kousek čísla 23)

PS: Další meta - Mattoni1/2Maraton Karlovy Vary (2Run 10+11 km) - zbývá 47dní

Veselé Velikonoce

Při včerejším sledování večerních zpráv, kde hodnotili opět sněhovou kalamitu v Ostravě jsem nevydržel a poslal jsem SMSku svému kamarádovi "ostravákovi" Radimovi. Jak se má, co dělá, a jestli jim tam náhodou něco nepadá =D. Cituji jeho odpověď "Ani nemluv, dopoledne jsem odhazoval 10 cm mokrého sněhu, asi před 1,5 hodinou už 20cm a teď už je tam zase asi 5cm. A to odhazuji jen chodník kokem domu směrem na cestu. Na dvůr kašlu, tam už je to i s navátým někde i 50cm mokrého. A k...a pořád padá". Při pohledu z okna u nás to ale tak hrozné nebylo, vlastně nepadal sníh vůbec.

Dnes ráno, když jsem se probudil už to tak růžové nebylo. Trochu bílo tedy bylo a já jsem musel vyrazit do garáže pro auto a hurá do Prahy. Naštěstí jsem po pár kilometrech zjistil, že sněžilo snad jen u nás v Oseku. Zbytek cesty byl v pohodě. A teď zase něco o běhání.

V posledních dnech mě trošku začalo zlobit rameno. Hlavně při běhu. Už jsem slyšel, že člověka můžou z běhání bolet třeba nohy, ale proč rameno?? Hledal jsem i na různých webech, ale moc rozumů jsem se nedozvěděl. Je pravda, že tohle moje pravé rameno jsem si jednou pořádně narazil a chodil jsem pak i na rehabilitace a čas od času se jak se říká "ozve". V pátek už se to nedalo skoro vydržet a tak jsem začal na poslední chvíli obvolávat všechny maséry v okolí, aby mě někdo zkusil "napravit" (bolest se mi trochu rozlezla až mezi lopatky). Bohužel nikoho jsem nesehnal, ale nakonec jsem zachráněn byl. Jeden kamarád má masérský kurz, tak mi záda trochu srovnal. Rameno si naštěstí můžu částečně promasírovat sám a zítra jsem objednaný na masáž, tak uvidím.

V sobotu dopoledne jsem přemýšlel, že si půjdu zaběhat, ale moc se mi do té zimy nechtělo. Najednou zazvonil telefon a na druhé straně Martin, a jestli si prý nechci s ním zaběhat, že přijede do Oseka. To se samozřejmě neodmítá, takže po lehčím obědě a vytrávení jsme kolem 15h vyběhli - a to velmi lehce. Dali jsme krásných 7km (já v nových botách - jsou bez chyby) při příjemné teplotě kolem nuly a totálního bezvětří. Naproti tomu v neděli jsem běžel sám, teplota kolem -4 a foukalo to jako svině - pěkně jsem si zanadával (jenom trošku), ale potom jsem si spravil náladu u výborného oběda.

Teď takový malý kalkul - ukončil jsem 11 týdnů přípravy. Neběhal jsem žádné speciální tréninky, jako intervaly, kopečky apod., ale snažil jsem se to prostě přežít a natrénovat vytrvalost. Trochu mi to překazily ty problémy se zdravím, ale nakonec myslím, že jsem sám sebe nezklamal. Za těch 11 týdnů jsem naběhal nějakých 280 km, takže si myslím, že těch 21 přežiju. Jediné co teď denně sleduji je měnící se předpověď počasí, ale na druhou stranu si říkám, že sám v tom rozhodně nebudu. Větru, dešti, sněhu neporučíme, ale poprat se s ním můžeme (trošku jsem si to pořekadlo upravil na současný stav).

Do závodu zbývá pár dní a já, jak jsem na sobě pozoroval ten stres, se teď naopak postupně uklidňuji. Nastává to pravé ticho před bouří. Do jídelníčku jsem si na poslední týden "nastavil" kuřecí maso, rýži a zeleninu a s tím musím do soboty vyžít. Nebudu dělat žádné experimenty, abych pak neběhal od jedné ToiToiky k druhé :) - ano, už jsem viděl i jednu fotku totálně - to se nedá říci jinak - posraného běžce, kdy mu to teklo i z nohavic (hele, jestli to dáte, klikněte si sem). Takhle bych vážně dopadnout nechtěl, i když je to lidské...

Poslední týden jsem zahájil odpočinkem, ostatně jako každé pondělí. Zítra po té masáži uvidím a pak už mě čeká jen jeden lehčí běh a něco velice krátkého v pátek před závodem. No a je to tady. Ještě abych nezapomněl si samozřejmě půjdu vyzvednout svůj startovní balíček s číslem 7923 a pak už se Praho máš na co těšit.

Díky za podporu, díky za přečtení a nejpozději v sobotu 6.4.2013 se dozvíte, jak jsem dopadl.