Na tento závod mě lákal kolega už minulý rok, ale tehdy jsem měl krátce po svém prvním půlmaratonu a úplně jsem se na to necítil. Ale letošní ročník jsem si ujít nenechal. Běh "O krušovický soudek" byl pro mě další výzvou.
K veliké radosti manželky, jsme v neděli 27. dubna 2014 vstávali před šestou hodinou ranní a po snídani a pár dalších nezbytných úkonech jsme vyrazili z Oseka směr Stochov. Při mém orientačním nesmyslu jsem jedinou značku, na které bylo napsáno Stochov přehlédl a chvíli jsme jezdili v menším bludném kruhu. Podívali jsme se dokonce do Lán, ale asi nebyl zrovna nikdo doma. Chvíli po osmé hodině jsem provedl výsadek z auta, holky pokračovaly dál směr Nesuchyně a já jsem se šel zaprezentovat.
Všechno klapalo tak, jak mělo. Dostal jsem číslo, připravil jsem si potřebné věci a ty méně potřebné jsem uložil do autobusu, který je poté dopravil do cílové destinace – Krušovic. Těsně před půl desátou se všech 281 běžců shromáždilo na startu u památného dubu a po výstřelu jsme vyrazili zdolat trasu 20 km. Někomu na startu asi cosi chybělo a tak si dotyčný při výběhu broukal „Vltavu“.
Začátek trasy vedl přes Stochov a po cca 1km jsme se dostali do polí, kde jsme se zdržovali až do Nového Strašecí. Mezi třetím a čtvrtým kilometrem čekal první prudší seběh. Nebylo to nic příjemného, ale nejhorší to také nebylo. Jen jsem si musel dávat pozor, kam šlapu. Na začátku Nového Strašecí byl pro změnu první nepříjemný, sice krátký, ale za to prudký, kopeček. Chvíli jsem přešel i do chůze, abych se nahoře dobře rozběhl. Následoval kus po silnici, z toho větší část z kopce. Takže opět příjemné. A pak, konečně do lesa, kde jsme zůstali téměř do cíle závodu.
Jak jsem si tak běžel, vidím najednou na stromě číslo 12. To už jsem uběhl 12 kilometrů? To jsem nějak rychlý. Po chvilce radosti mi došlo, že to je vlastně naopak. 12 kilometrů do cíle. Ale co, řekl jsem si, taky dobrý. Lesem se běželo krásně a čísla na stromech postupně klesala s tím, jak kilometry přibývaly. Občas jsme vyběhli z lesa, běželi chvíli po silnici a zase zpět do lesa. Třeba ten kopeček po silnici před Buckem nebyl zrovinka nic-moc. Ale i ten jsem vyběhl.
Na třináctém kilometru jsem míjel Bucek, pak následovala jediná občerstvovací stanice na čtrnáctém kilometru, kde jsem polknul dávku energetického gelu a řádně jí zapil podávanou vodou. Následovalo přeběhnutí „Karlovarky“ a opět do lesa. Zde začala trať pomalu stoupat, což pokračovalo další 3 kilometry až na vrch Louštína. Po prvním kilometru stoupání, které bylo asi nejhorší, jsem na chvíli přešel do chůze, posilnil jsem se douškem vody a pokračoval vzhůru. Na osmnáctém kilometru se trať náhle zlomila a já se při seběhu toho mega-hustě-prudkého kopce málem zlomil taky. Ale to už jsem byl v Krušovicích, 500 metrů do cíle. Pohoda. Poslední kousek z kopce a už jsem viděl fanoušky, zatáčka doleva - "makej, makej, ještě kousek" - sto metrů a jsem v cíli. Zastavil jsem stopky a koukal jsem jako blázen. Super čas, tedy alespoň pro mě:
1:52:15
Po závodu jsem byl maximálně spokojený. Nejlepší byla asi trasa. Opravdu velmi příjemná. Všem, kteří rádi běháte po lese můžu tento závod doporučit. A nebo si zkuste tu trať proběhnout jen tak. Ještě jednou musím poděkovat Petru Švandovi, že mi tento závod doporučil.
