65 km za mnou...

První dva týdny jsem úspěšně zvládl. Deset dalších mě čeká. Zaběhal jsem si na běžeckém pásu, ve sněhu a dokonce i v cca 13stupňovém mrazu. Musím říci, že mám radši mráz, než to, co přichází teď - obleva, hnus, déšť, teploty lehce nad nulou, smog a hlavně .... bakterie! Úplně ty potvory vidím, jak s vyceněnými zuby poletují vzduchem a sledují, kam by se zakously. U nás v rodině už to začíná pomalu padat a já se snažím seč mohu se tomu vyhnout. Bakterie, mám pro Vás vzkaz: "Tak to pozor, mě teda vynechte!!" Proto velím "do sauny", zobat nějaké ty přírodní vitamíny a případně se "dorazit" nějakým tím umělým....vitamínem C.

Třetí týden mi vyšel celkem pracovně, ještě, že tu máme k dispozici slušně vybavenou posilovnu s dobrým běžeckým pásem. Tož v úterý, středu i čtvrtek se potrápím zde, v sobotu si dám výjimečně pauzu a v neděli snad venku, když počasí dovolí. V pláštěnce fakt běhat nehodlám.

Co se týká tréninku, zatím je to celkem v pohodě. Mám dokonce i nového sparingpartnera na běhání, ale zase to nesmím moc přehánět. Co si budeme namlouvat, ono držet krok s Bárou ;) není jen tak. V sobotu jsem měl tu možnost se o tom přesvědčit. Mráz jako hovado a z původního volného běhu to pro mě bylo celkem slušné tempo 6:30min na kilometr. Jak píšu pro mě je to až dost, navíc v tom mrazu a s úžasným "kopečkem", který se táhne něco přes 3km z lesa za Hájem až do Domaslavic - plíce jsem radši nehledal. Na druhou stranu to pro mě bylo ujištění, že snad ještě něco vydržím a nejsem úplná lemra. Tepal jsem v průměru 157 což pro mě není úplně ideální, ale zase to není až taková tragédie. V neděli jsem se pěkně vrátil do "svého" poklidného tempa. Zapomněl jsem si ovšem nabít telefon, takže již někdy od 2,5 kilometru jsem měl sluchátka v uších spíše pro parádu a měření trasy také jaksi neprobíhalo. Zapnul jsem tedy vizuální nahrávání a trasu jsem si poté "promítl" do svého "deníčku" ;). 

Tak dnešní trénink mám za sebou. Vítr nefoukal, žádné hrboly, trasa ideální, konstantní rychlost a ještě mi k tomu hrálo rádio E2. Prostě běžecký pás. Z okna jsem toho moc neviděl, byla už tma. A abych dokázal, že nekecám, tady je ten můj trýznitel.

Běžel jsem si v klídku na průměr 154 tepů a dnes v celkem slušném tempu 6:19min na kilometr. Takže pohodka. No jediná věc, která mě trápí je, že moje botky už mi pomalu začínají dělat "pápá" a já budu co nejdříve potřebovat nové. Martin mě zase předběhl a koupil si pěkné botky (nikomu to neříkejte, ale prý běhají sami). Mezi námi to bude mít Martin co dělat, aby je dohonil a chytil.

Končím s optimistickým heslem - s chutí do toho a 1/6 je hotovo....

Level II - půlmaraton

Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat.

Po dokončení "desítky" v Drážďanech jsem si dal na chvíli odpočinek. Mělo to dva důvody. Začala mě bolet  noha (která mě vlastně bolela s menšími přestávkami už od srpna) a nechtělo to přestat. Naopak se to stupňovalo. Nakonec jsem navštívil ortopedii ve slavné ÚVN v Praze. Dozvěděl jsem se, že s kloubem, který mě bolel, nic nemám, ale mám prý nějaké problémy s klenbou na levé noze. Tož mi pan doktor předepsal ortopedické vložky na míru (v současné době už je mám a zatím si na ně zvykám, je to mazec). Druhý důvod už jsem asi zapomněl.

Nicméně ještě v říjnu jsem se pod tlakem "zapsal" na poslední levnou chvíli na Hervis půlmaraton v Praze 6.4.2013 a nyní nastala ta správná chvíle. Jaká? No zahájení tréninku. Tady už není čas na nějaké výmluvy, rýmičky, bolesti šlach, kloubů, svalů a já nevím čeho ještě. Tady a teď se začíná oddělovat zrno od plev. Tady se prostě musí začít makat. A tak jsem tedy začal.

Týden první - starter

Náhoda (nebo možná osud) tomu chtěla, že při svém prvním běžeckém tréninku, v úterý,  jsem svoje tělo trápil na běžeckém páse v práci (jo, mám na to čas), když v tom jsem byl spatřen kolegou. A nebyl to ledajaký kolega, byl to běžec par excellence. Když jsem viděl jeho běžecký kalendář, který má na celý rok dopředu, tak jeho závodů bych se těžko dopočítal. Zrovna například 26. ledna se chystá do Českých Budějovic a teď si to představte na garážový - Budějovický Mercury maraton (už jenom, že je to maraton navíc v garážích a na doražení je to na 63 okruhů - každý cca 670m). Jen tak mezi řečí, jeho osobák na maraton je 3:29:28. A právě tenhle kolega jen tak mezi řečí prohlásil "běháte rychle". Samozřejmě jsem mu z počátku nevěřil, protože slova já, běh a rychle mi nějak nejdou dohromady. Tak jsme po tréninku chvíli poseděli (jo i na to mám čas) a on mi dal pár, věřím, že užitečných, rad jak správně trénovat. Ne, že bych to předtím snad nějak flákal, ale teď už to snad bude mít nějaký ten řád. Hlavně běhat pomalu!

Zítra končím první týden a mám jich před sebou dalších jedenáct. Přeji si tedy hodně zdaru, pokud možno žádný úraz a spoustu odhodlání k donončení každého dalšího tréninku. Kdo bude mít tu smůlu, že mě uvidí někde pobíhat, prosím, nepodrážejte mi nohy a radši dělejte, že mě nevidíte. Já se kolem Vás proplazím a budu si v tichosti (možná za občasného heknutí) pokračovat po své ose dál. Zkoušel jsem běhat i za tmy v lese, abych nebyl viděn, ale mělo to jednu nevýhodu. Ani já jsem nic neviděl. To jsem tedy zamítl a proto běhám zásadně za světla, protože běhat s čelovkou, to jako fakt nejsem zase takovej blázen. I když kdoví, třeba jednou....no, spíš ne.

Takže s chutí do toho a já už zase běžím. Ahoj

Začátek

Tak jako každá běžná věc, má i toto rozhodnutí svůj začátek.

Abych pravdu řekl, začalo to celkem nevinně. Prostě to tak nějak samo přišlo a já jsem se rozhodl, že to zkusím s běháním. 10.ledna 2012 jsem tedy vyběhl, založil jsem si svůj vlastní tréninkový deník na http://bezvabeh.cz/users/show-runs/id_users_profile/280-acecz a začal jsem si vést své záznamy. No vlastně já jsem běhal už i dříve, ale vždy jen proto, že jsem musel, potřeboval trénovat na každoroční přezkoušení z tělesné přípravy. V roce 2011 jsem si dal takové předsevzetí, že poběžím Milešovka(p), ale nakonec jsem se neodhodlal. Moje rozhodnutí bylo odloženo o jeden rok. 

Už od začátku roku 2012 jsem se začal známým "chlubit", že chci běžet na Milešovku. Nějak jsem se tím asi sychroval, aby to vědělo co nejvíce lidí a abych se z toho zase nějak jako "nevykroutil". 

Tak jsem tedy začal s běháním a zkoušel jsem všechny možné tréninky a přípravy, samozřejmě jsem neměl ani tušení, co mě vlastně při závodě čeká. Postupně se mi zdálo, že to celkem jde, ale stále jsem nebyl úplně 100% spokojený. Chybělo mi ještě něco, něco....a pak jsem na to konečně přišel. Potřeboval jsem něco oficiálního, něco jako "oficiální potvrzení" nějakého mého výkonu. Rozhodl jsem se pro trasu 10km. A jako ideální se mi jevil některý z velkých závodů. Pár jsem jich samozřejmě prošvihl, protože je potřeba se přihlásit včas s dostatečným předstihem. Našel jsem si tedy Ústecký půlmaraton, při kterém se běžel i závod na 10km. Tím byl stanovený můj velký den D - neděle 16.9.2012 (v tu dobu jsem už byl i oficiálně přihlášený na Milešovka(p)). Docela mě pak i mrzelo, že jsem prošvihl běh We Run Prague na 10km, ale na ten jsem se, jak jsem psal, nestihl přihlásit.

16. září se přiblížilo a já jsem se ocitl v Ústí nad Labem na svém prvním závodě. Bylo to, jedním slovem, úžasné. Ta atmosféra kolem, prostě nádhera. Tam by tu desítku uběhl snad kdokoliv, i ten, kdo nikdy netrénoval, protože ti všichni lidé okolo, Vás nabijí takovým množstvím energie, že si s ní pak můžete ještě měsíc doma svítit a ušetříte za elektřinu. Tento závod jsem tedy úspěšně dokončil s velmi uspokojivým výsledkem (alespoň z mého pohledu).

Následovala ona obávaná Milešovka 28. září. I zde byla na startu skvělá atmosféra. Běžců nebylo tolik jako v Ústí (kapacita je jen pro max.200 běžců). Byl jsem dříve prozíravý a prošel jsem si předem trasu abych věděl, co mě čeká (možná to nebyl zase tak úplně dobrý nápad), ale co byste chtěli čekat od běhu na nejvyšší horu Českého středohoří, že? Hele ale taky jsem to úspěšně dokončil a dokonce jsem  za sebou zanechal všech 17,5 km trati. I když ten samotný výstup nahoru na horu se dal jen těžko nazývat během.

Závěr mojí první sezóny se odehrál v Drážďanech 21. září. Vděčím za to svému kamarádovi Martinovi, se kterým jsme se dali dohromady vlastně v Ústí a on mě pak informoval o Drážďanech, kam jsme se oba přihlásili. Běžel se tam maraton, 1/maraton a 10km. Opět jsme šli na desítku. Start - opět úžasná atmosféra, když kolem Vás postává 8500 běžců, a nejen kolem Vás, ale vlastně kam jen dohlédnete. Počasí bylo nádherné a vše to jen trochu pokazil zážitek, kdy nás těsně před cílem (asi 200m) předběhl Keňský závodník a v cílové rovince nám to nandal. (nehledě tedy ještě na to, že on běžel půlmaraton - tedy 21,0975 km a my jen 10km).

A co dál Martine...? 

"No co asi? Příští rok půlmaraton a v roce 2014 maraton, jinak to nevidím", odpověděl mi Martin.

Takhle to tedy všechno začalo.