Lazaret opuštěn (téměř) na dobro

Tak tahle rýmička potřebovala vyležet trochu více než jsou ty obvyklé. Vzteky jsem mohl z okna sledovat, jak v průběhu celého týdne přibývá sníh. Díval jsem se na sníh na chodníku, na silnici, na stromech, na lampách a nakonec i na sníh, co se usadil na již napadaném sněhu. Pěkně se to za celý týden vrstvilo, jen co je pravda. 

V úterý jsem se odvážil na kratičkou vycházku do obchodu a zpět a zase jsem rychle zalehl do pelechu. Během čtvrtka už mi bylo celkem fajn a to mi zase pro změnu odpoledne zavolal syn, ať si pro něj dojedu do školy, že má asi teplotu - a měl jí. V pátek jsme navštívili dětskou lékařku, ale naštěstí to nebylo nic vážného - prozatím. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.

V sobotu jsem to již nevydržel a vyběhl jsem na 45 minutový pomalý běh zasněženou krajinou. Při teplotě cca -8 stupňů to nebylo nic moc. Dýchal jsem přes šálu - no spíš jsem se dusil, ale vzal jsem to vážně poctivě a pěkně pomalu. Čekal jsem, co na to moje tělo řekne. Tak snad jsem to neuspěchal.

Dnes jsem si pro jistotu naordinoval opět klid a místo běhu jsme navštívili saunu. Sníh začal pomalu odtávat, tak se i do toho venkovního bazénku mohl člověk ponořit, i když ne na moc dlouho. Cítím se zatím dobře, uvidíme zítra. 

Předpověď počasí na příští týden neslibuje žádné zázraky, co se teplot a počasí týče. Déšť a různé jiné fujtajbly včetně oblevy. Když to půjde, tak od úterý bych se chtěl vrátit do vyjetých kolejí a začít zase trénovat podle plánu. 

Držte mi palce, ať to klapne - už jen 41 dní a je to tu!

Rýmička...ach jo!

Tak se mi to nakonec nevyhnulo. Ve čtvrtek jsem si v práci zaběhal na pásu a běželo se mi - navzdory předchozí únavě přímo skvěle. A to byl asi poslední hřebík do rakve. Uběhl jsem 10 km za hodinu a ani jsem se při tom moc neunavil. Ovšem ráno jsem si připadal jako mrtvola. Cítil jsem, že vše není úplně v pohodě. 

Protože domluva je domluva, zašel jsem si se synovcem Davidem na kus řeči a dobrou snídani do kavárny. Potom jsem strávil krásné 2 hodiny čekáním na vlak (miluji České dráhy a jejich zpoždění) a jakmile jsem dorazil domů, odpadl jsem do postele, kde se nacházím ještě teď. Teplota kolem 39 a již zmiňovaná rýmička a nějaký ten kašlík. Dnes už to je krapet lepší neboť teplota prozatím odešla do ústraní. Tak nevím, jestli jsem to nepřehnal s tréninkem, i když si spíš myslím, že mi nějaký dobrotivec někde v autobuse nebo v jiném prostředku MHD něco předal.

Prozatím mám v plánu to, že dnes a zítra samozřejmě trénink vynechám, v pondělí mám plánované volno a od úterý už bych teoreticky mohl znovu začít běhat. Tak uvidíme jak to nakonec dopadne.

Mějte se fajn a buďte zdrávi.

Ach nožičky moje

Stále jsem čekal, kdy to přijde a už je to tady. Únava. Ale pevně věřím, že to ještě nějak překonám. Po nedělních 12 (a kousek) kilometrech a úterním ryze sněhovém běhu (9 km) mi moje tělo, a především pak nohy, začalo hlásit "pozor, něco není úplně v pořádku". Ne že by mě něco vyloženě bolelo, to nemohu říci, ale asi to chce opravdu zvolnit. Tělo si vážně potřebuje zvykat pomalu. V to úterý jsem si to možná zkomplikoval i trochu sám, protože jsem odpoledne běhal po dopolední příjemné sauně. Lepší je to naopak, to už jsem taky zkoušel.

Na středu jsem měl v plánu opět příjemnou hodinku běhu, ale nakonec jsem se rozhodl jinak. Dal jsem si pro jistotu 2,5 hodiny lyžování. Původně jsem si bláhově myslel, že až se vrátím domu, ještě si odpolko půjdu pěkně zaběhat, ale moje nohy řekly ne-e. Upadl jsem do lehčího komatu, ze krerého jsem se probral někdy kolem 3 odpoledne a až do večera jsem byl naprosto nepoužitelný. Připadal jsem si, jako když mě srazil přinejmenším parní válec, přejel mě, pak zařadil zpátečku a přejel mě podruhé. Večer jsem naprosto odpadl a vůbec jsem se netěšil na ráno a vstávání ve 4:10 :(

Dnes už to vypadá trochu lépe (snad), ale každopádně to poznám na bežeckém pásu, kam si půjdu odpoledne lehce zaběhat. V pátek mám potom volno (hurá!!!) a sobotu s nedělí už si snad zase užiju. Neděle bude asi nejzajímavější, protože mě už čeká 90 minut běhu. Pomalu si zvykám na delší čas na trati, nesmím přeci zklamat. Teď mě tak napadá, že si asi budu muset přibalit krapet vody abych se nemusel krmit žlutým sněhem.

Tak pokud má někdo z Vás (jsem docela optimista, že to někdo čte) nějaké rady, případné návrhy, jak se zbavit únavy a při tom trénovat v poklidu dál, sem s nimi, já budu rád za každou z nich. Samozřejmě, že už zhruba od poloviny ledna se přemlouvám k nějaké té doplňkové aktivitě. Já vím, že bych měl kromě jiného třeba posilovat i záda a nejen to. Jen se prostě ne a ne k tomu dokopat. Když já jsem vždy tak rád za ten den volna mezi běháním...

Nakonec ale známe všichni pořekadlo o tom, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, že? Já tedy pevně doufám, že mně se to vyhne.

První měsíc úspěšně absolvován

Dnes jsem úspěšně zakončil čtvrtý týden a v celkové přípravě i první měsíc tréninku a celkem jsem udolal 151 km. Vím, že to není mnoho, ale málo taky ne. A mě to pro moje potřeby "nezlenivět" naprosto vyhovuje. Podle připraveného plánu jsem tento týden měl pojmout více "regeneračně", ale ne vždy se mi to podařilo. Proto doufám, že ty nadcházející týdny bude vše v pohodě, nohy vydrží a nebudou žádné jiné překážky.

Na doporučení kamaráda Martina Ch. jsem si pořídil knihu od Christophera McDougalla - Born to run - Zrozeni k běhu. Musím uznat, že kniha je to velice zajímavá, zábavná a v neposlední řadě i poučná. Zatím jsem v polovině, ale již jsem se několikrát náramně pobavil a párkrát jsem i zůstal jak se tak říká s otevřenými ústy. Kdo z Vás si myslí, že běhá hodně přečtěte si o tomto závodu. V knize je celkem dost detailně popisován. Ono uběhnout maraton se, myslím, s určitými obtížemi asi dá (já jsem to zatím nezkusil, ale věřím tomu). Uběhnout dva, to už chce odhodlání, ale uběhnout čtyři??? 100 mil (cca 160 km) na jeden zátah, to mi asi nikdo nevysvětlí, jak to ty lidi dělají. A pro zajímavost ženský rekord na téhle trati drží jistá Ann Trason s časem 18:06:24 - chápete to?? Já ne. A aby toho nebylo málo, celý závod se běží v nadmořské výšce vyšší než 3000 metrů. Moc se mi líbil popis závodu od autora knížky:

"Abyste si udělali představu, s čím přišel, zkuste dvakrát uběhnout Bostonský maraton s ponožkami napěchovanými v puse a nakonec vyšplhejte na Pikes Peak (hora 4302 m n.m.). Hotovo? Výborně. Teď si to celé zopakujte, ale se zavřenýma očima. Přesně tohle totiž Leadville Trail 100 obsahuje..."

Myslím, že teď už asi máte představu o tom, co to znamená běhat hodně. Jak ultramaratonci fungují vážně nevím, ale doufám, že brzy pochopím, jak má fungovat správný půlmaratonec. 

A nějaké to optimistické heslo na konec?? Dnes mě napadá snad jen "Zlomíme si s Boženou, obě nohy v kolenou!". Snad to nepotká i mě. Pěkný zbytek dne.

5x týdně?? Už je to tak...

S odkazem na název článku říkám "Ano, začal jsem s tím". Naštěstí to byl třetí týden a teď mě čeká zasloužený čtvrtý regenerační týden. A začal moc hezky. Včera (v pondělí) jsem si zašel na masáž a nechal jsem si řádně promasírovat nohy. Chvílemi jsem chtěl masérovi z toho stolu utéct, ale neměl jsem svoje běžecké boty, tak to nešlo.

Jinak tedy třetí týden, jak jsem předeslal mě čekalo 5 tréninků. V úterý, středu a čtvrtek jsem se potrápil na běžeckém pásu po hodině. V sobotu jsme byli na návštěvě u známých v Praze, ale i po těch pár pátečních slivovicích a asi dvou sklenkách vína (po té slivovici už mi to tam neteklo) jsem vyběhl do pražských ulic. Když jsem si oblékal svůj šik běžecký dres, zjistil jsem, že větrovka zůstala jaksi doma ve skříni. Tož jsem byl nucen vyběhnout jen v mikině. Naštěstí venku bylo příjemně. Avšak po vyběhnutí (vyfunění) schodů na Vyšehrad jsem zjistil, že nahoře je poněkud větrno. I přesto jsem obkroužil park po hradbách jednou dokola a byl to opravdu krásný výhled. Po snídani jsme si to ještě zopakovali příjemným vycházkovým tempem i s rodinou. No a konečně v neděli mě čekal nejdelší běh (80 minut) a tak jsem vyzkoušel (chtěl vyzkoušet) okruh mojí kamarádky Báry. Do Oldřichova jsem ještě trefil, ale najít tu správnou cestu okolo vodní nádrže Barbora se mi jaksi nezdařilo. Cestu domů jsem nakonec našel a dokonce i v plánovaném čase. Cestou zpátky trochu foukalo, že jsem až chvílemi málem běžel pozpátku, ale doběhl jsem. Trénink v pohodě (až na ty umrzlé nudle u nosu), jen tedy ty tři dny po sobě jsou vražedné (ale možná to bylo tím běžeckým pásem). Venku je to úplně o něčem jiném, ten pás mě vážně moc nebaví.

Tento týden, jak jsem psal budu regenerovat. Včera masáž, dnes jsem si nechal pustit žilou, abych taky udělal nějaký ten dobrý skutek. Ještě jeden odběr a mám třicet (a pak už jen deset a bude to čtyřicet). Místo dneška si tedy dám lehký výklus zítra a ve čtvrtek, a potom v sobotu a v neděli. A od pondělí pátého týdne opět hurá do toho.

Ještě jedno zjištění jsem učinil. Za celý loňský rok jsem naběhal asi 490 km a jen za leden tohoto roku mám  již 109 km. Proto doufám, že to moje nohy vydrží. Moc zabrat jim sice nedávám, ale vyloženě je taky nešetřím.

Takže třikrát "hurá" za každý "přežitý" týden a další hurá, protože se těším......no to snad ani ne.

Úplně nakonec bych rád podotkl, že "běhání je bezva". A s touto bombou dnes končím (super hláška Jeremy).

PS: jestli se Vám líbí tohle tričko, můžete si ho objednat - tady