Lazaret opuštěn (téměř) na dobro

Tak tahle rýmička potřebovala vyležet trochu více než jsou ty obvyklé. Vzteky jsem mohl z okna sledovat, jak v průběhu celého týdne přibývá sníh. Díval jsem se na sníh na chodníku, na silnici, na stromech, na lampách a nakonec i na sníh, co se usadil na již napadaném sněhu. Pěkně se to za celý týden vrstvilo, jen co je pravda. 

V úterý jsem se odvážil na kratičkou vycházku do obchodu a zpět a zase jsem rychle zalehl do pelechu. Během čtvrtka už mi bylo celkem fajn a to mi zase pro změnu odpoledne zavolal syn, ať si pro něj dojedu do školy, že má asi teplotu - a měl jí. V pátek jsme navštívili dětskou lékařku, ale naštěstí to nebylo nic vážného - prozatím. Uvidíme, co se z toho vyvrbí.

V sobotu jsem to již nevydržel a vyběhl jsem na 45 minutový pomalý běh zasněženou krajinou. Při teplotě cca -8 stupňů to nebylo nic moc. Dýchal jsem přes šálu - no spíš jsem se dusil, ale vzal jsem to vážně poctivě a pěkně pomalu. Čekal jsem, co na to moje tělo řekne. Tak snad jsem to neuspěchal.

Dnes jsem si pro jistotu naordinoval opět klid a místo běhu jsme navštívili saunu. Sníh začal pomalu odtávat, tak se i do toho venkovního bazénku mohl člověk ponořit, i když ne na moc dlouho. Cítím se zatím dobře, uvidíme zítra. 

Předpověď počasí na příští týden neslibuje žádné zázraky, co se teplot a počasí týče. Déšť a různé jiné fujtajbly včetně oblevy. Když to půjde, tak od úterý bych se chtěl vrátit do vyjetých kolejí a začít zase trénovat podle plánu. 

Držte mi palce, ať to klapne - už jen 41 dní a je to tu!