Dnes jsem úspěšně zakončil čtvrtý týden a v celkové přípravě i první měsíc tréninku a celkem jsem udolal 151 km. Vím, že to není mnoho, ale málo taky ne. A mě to pro moje potřeby "nezlenivět" naprosto vyhovuje. Podle připraveného plánu jsem tento týden měl pojmout více "regeneračně", ale ne vždy se mi to podařilo. Proto doufám, že ty nadcházející týdny bude vše v pohodě, nohy vydrží a nebudou žádné jiné překážky.
Na doporučení kamaráda Martina Ch. jsem si pořídil knihu od Christophera McDougalla - Born to run - Zrozeni k běhu. Musím uznat, že kniha je to velice zajímavá, zábavná a v neposlední řadě i poučná. Zatím jsem v polovině, ale již jsem se několikrát náramně pobavil a párkrát jsem i zůstal jak se tak říká s otevřenými ústy. Kdo z Vás si myslí, že běhá hodně přečtěte si o tomto závodu. V knize je celkem dost detailně popisován. Ono uběhnout maraton se, myslím, s určitými obtížemi asi dá (já jsem to zatím nezkusil, ale věřím tomu). Uběhnout dva, to už chce odhodlání, ale uběhnout čtyři??? 100 mil (cca 160 km) na jeden zátah, to mi asi nikdo nevysvětlí, jak to ty lidi dělají. A pro zajímavost ženský rekord na téhle trati drží jistá Ann Trason s časem 18:06:24 - chápete to?? Já ne. A aby toho nebylo málo, celý závod se běží v nadmořské výšce vyšší než 3000 metrů. Moc se mi líbil popis závodu od autora knížky:
"Abyste si udělali představu, s čím přišel, zkuste dvakrát uběhnout Bostonský maraton s ponožkami napěchovanými v puse a nakonec vyšplhejte na Pikes Peak (hora 4302 m n.m.). Hotovo? Výborně. Teď si to celé zopakujte, ale se zavřenýma očima. Přesně tohle totiž Leadville Trail 100 obsahuje..."
Myslím, že teď už asi máte představu o tom, co to znamená běhat hodně. Jak ultramaratonci fungují vážně nevím, ale doufám, že brzy pochopím, jak má fungovat správný půlmaratonec.
A nějaké to optimistické heslo na konec?? Dnes mě napadá snad jen "Zlomíme si s Boženou, obě nohy v kolenou!". Snad to nepotká i mě. Pěkný zbytek dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat