Běhání: Půlmaraton úspěšně zdolán

Ahoj. Vím, že jsem sliboval, že to tu bude v sobotu, ale nějak to nešlo ;). Tedy čas jsem poctivě uvedl a teď ještě nějaký ten komentář.

Do technického zázemí jsem dorazil zhruba dvacet minut po desáté hodině. Udělal jsem vše, co bylo třeba a než jsem se nadál, bylo téměř poledne. Stále jsem ještě nebyl rozhodnutý, jak vlastně poběžím. Moje hodinky mě zradily a musel jsem je reklamovat, takže jsem neměl možnost měřit si čas a kontrolovat se. S mobilem se mi běhat nechtělo, už takhle vážím dost. Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím vodiče na 2h10min.

Samozřejmě, že 15 minut před startem jsem si ještě musel odskočit. Záchodků bylo přistavených mraky a celou dobu byly víceméně prázdné. Bohužel nyní byla před každým minimální fronta o deseti osobách a tak jsem si ji musel poctivě vystát. Když jsem se poté vrátil do startovního koridoru, už to tam pěkně zhoustlo a oranžový balónek s číslem 2:10 byl daleko přede mnou. Začal jsem se sunout s davem a předbíhal jsem, jak jen to šlo. Podařilo se mi přiblížit asi na 100m (možná méně) ale blíž už to nešlo. Startovní "lajnu" jsem přeběhl v čase 8:05 (nebo tak nějak).

První úkol - nepřepálit začátek mi trošku kolidoval s druhým úkolem - dohnat vodiče. Nakonec se zadařilo a asi po 500 metrech jsem je dohnal. Byli přede mnou asi 10 metrů. Na 2,5 kilometru mě očekávalo povzbuzení v podobě syna, dcery a rodiny mého kamaráda Dalibora. Zazvonili zvonečkem, ale konec ještě nebyl. Otočka pod Nuselským mostem, první občerstvovačka na 5km a chvíli poté opět povzbuzení od výše jmenované skupiny. A pak hurá dál. Kilometry pěkně ubíhaly a já jsem se docela dobře dostal do tempa. Sem tam jsme s vodiči prohodili i pár slov, oslovil mě i jeden běžec ze Španělska a normálně si chtěl povídat, jako by se nechumelilo. No pár vět jsem s ním prohodil, ale vesměs to byly fráze typu "yes", "no", "me too" apod., protože běžet a ještě k tomu konverzovat anglicky, to jako zase tak dobrej nejsem - ani na jedno z toho.

Chvilku po 10 kilometru jsme míjeli start/cíl, kde už bylo o vítězi dávno rozhodnuto, ale mě čekala ještě druhá půlka trati. Všechna ta nábřeží až k Libeňskému mostu se mi zdála docela dlouhá a chvíli po 14 kilometru na mě začala dosedat taková menší krize. Začaly mě bolet ramena a už jsem si přál být v cíli. Na 15km jsem zahlédl kamaráda (Viki Cabadaj), který čekal na předávku jako 4.člen štafety. Trošku jsme na sebe zařvali a běžel jsem dál. Pak už vodič Eda jen odpočítával - "už jen 5 kilometrů"; "už jen 4 kilometry" atd. Kilometr před cílem nás vyzval "kdo může, běžte" a tak jsem vyrazil. Teď přemýšlím, jestli "vyrazil" není až moc silné slovo, možná jsem trochu zrychlil. Před posledním - Mánesovým - mostem jsem věděl, že to bude pod 2:10 a byl jsem spokojený.

Nakonec jsem to tedy vše zvládl v celkovém čase a svém osobáku

2:08:05

V technickém zázemí jsem se potom samozřejmě "překabátil" do suchého oblečení a vystál jsem si nekonečnou frontu na vyrytí času na medaili, abych měl památku na svůj první půlmaraton.

Nakonec snad už jen pochválit organizátory, protože zorganizovat takovouhle megaakci asi není jen tak. Klobouk dolů.

No a největší radost jsem měl pak asi z toho, že jsem v sobotu ráno normálně a bez problémů vstal z postele. Mějte se krásně a zase někdy ahoj ;).