Minulý rok jsem to jaksi nestíhal, tak jsem si chtěl Běh na Doubravku vyzkoušet tento rok.
Čtvrtek 1. května 2014. Letos jsem dokonce stihl být zaregistrován a mít zaplaceno včas a tak na mě v cíli čekal pěkný hrnek s logem běhu. Ale pěkně od začátku.
Tento závod je jeden z těch kratších, ale pro mě náročnějších. Ano, je to běh do vrchu. Převýšení není úplně nejhorší (něco kolem 250m), ale povídejte mi o tom někde ve 3/4 trati. Start závodu je v Teplicích "u prasátka" a trať pokračuje asi 300-400m ke schodům na Letnou. A ty schody mi daly pěkně zabrat. Nevím přesně, kolik jich je. Myslím, že něco kolem 200. Po vyškrábání se až nahoru se ale moje nohy nechtěly nějak rozběhnout, neb trať pokračovala směrem vzhůru. Naštěstí to bylo jen kousek, a zbytek cesty do Prosetic bylo pěkně z kopečka, takže mi nohy stihly částečně zregenerovat.
V Proseticích jsme přeběhli přes silnici a hurá do lesa (a samozřejmě, že do kopce). Cesta chvíli pokračovala po lesní cestě a pak pěkně na asfaltovou, vedoucí až na nádvoří hradu Doubravka. Abych pravdu řekl, měl jsem toho celkem "plný kecky" a možná, že i trochu víc. Sem tam jsem zařadil nějakou tu chodeckou vložku, aby mě plíce stihly dohonit, a pak jsem zase pokračoval dál. Vítězové si už v cíli dávali pivko, zacímco já jsem se ještě stále trápil na trati. Kolem byla spousta turistů, kteří také mířili nahoru. Někteří povzbudili, jiní si klepali na čelo. Proč? No já Vám nevím.
Konečně jsem za poslední zatáčkou uviděl parkoviště. To už jsem věděl, že za chvíli to bude za mnou. Vbíhám na nádvoří, směrník mě směruje mírně doprava, poslední malý kopeček a cílová rovinka. Hurá, mám to za sebou! Jsem nahoře, dokázal jsem to. Můj čas 26:25 není sice nic světoborného, ale od něčeho se musím odrazit, abych měl příští rok co vylepšovat.
Sladkou tečkou bylo občerstvení v podobě tatranky a živé vody, která po doběhu opravdu bodla. Díky moc Sponě Teplice za organizaci pěkného závodu.
No a jako bych toho neměl dost, momentálně flirtuji s myšlenkou vyběhnout si 17. května Komáří vížku. Ale to je jíné kafe přátelé - 5,5 km po silnici s převýšením 507 m. To už není běh, to je masakr. Já osobně jsem to jel jednou autem a nevím, nevím. Ale za tu srandu to stojí, ne...?
Žádné komentáře:
Okomentovat