Hned na začátek bych chtěl napsat asi toto. Petruš, moc a moc Ti děkuji za skvělý závod v doslova rodinné pohodě. Samozřejmě děkuji i všem ostatním, kteří se na této akci podíleli, a to jistě nemalou měrou.
Tak se mi to zase jednou podařilo. Opět jsem vylákal celou rodinu na závod. Dokonce nás bylo ještě o jednoho více. Kromě manželky a našich dvou dětí (no dětí), ještě synovec Venda. Když jsme dorazili do Dubic, nahlásili jsme se u pořadatelů, vyzvedli si čísla a doběhli si na záchod, mohli jsme si konečně na chvíli sednout a dát si čaj. Co se týkalo závodů, rozhodli jsme takto: děti poběží 2,5 km a já s Renčou se vydáme na celou 9 km trať. Jediný závod, který jsme nepokryli byl dětský/rodinný běh na 1km. Ten byl velmi pěkný a hezky se dívalo na to, jak se ty dětičky snažily.
Když přišla doba startu, shromáždilo se všech 103 běžců na startu. Já jsem byl vybrán jako dobrovolník na doprovod mojí ženušky na trase 9 km, kterou předtím ještě neběžela. Vypracoval jsem si tedy podrobný plán, jak budu povzbuzovat, kde zrychlíme a kde naopak zpomalíme, abychom to spolu zvládli, a přežili. Neznal jsem sice trasu, ale to mi až tak moc nevadilo. Základem bylo - po rovince v pohodičce, do kopce zpomalit a ano, modří už vědí, z kopce zrychlit. Tedy abych byl přesný, jak z kterého kopce, viď Jano? - Totiž pro neznalé, na jednom místě, kde se trať naklonila z kopce, bylo zároveň i trochu bláta, takže stačila chvilka nepozornosti a do bláta jste nejen šlápli, ale mohli jste se v něm i zadarmo vyválet a odnést si vzorek domů.
Začátek trasy byla celkem pohoda. Chvíli s námi běžel i Honza junior, ale jen do té doby, než se trať na 2,5 km začala stáčet vpravo a naše pro změnu vlevo, a do kopce. Renča byla velmi statečná, co se kopců týče. Pravda, občas nám k tomu ještě lehce fouklo do ksichtíků (nebo xichtíků?) a to už jaksi moc pohodové nebylo. Pravda, občas jsme přešli i do chůze, ale poté jsme se opět rozběhli. Ani jsme se nenadáli a byla tu první občerstvovací stanice. Tož jsme popili a pokračovali dál. Postupně jsme oběhli jakýsi okruh a byli jsme zpět v Dubicích. Přibližně 400m na dohled od nás byl cíl, ale my jsme zamířili na úplně druhou stranu na další, menší, okruh. Po zdolání přibližně šesti kilometrů a posledního kopce jsme seběhli opět na silnici a hurá zpět do Dubic. Nečekaně jsme ale byli nuceni odbočit vlevo a trať nás vedla kamsi do lesa. Zde byla slíbená bahenní "lázeň" aneb "uskoč, ať tam nešlápneš". Po chvíli jsme na jednom stromě objevili tabulku "už jen 1 km", takže jsme byli velmi potěšeni (tedy jak kdo). Při výběhu z lesa ještě poslední foto na trati "nééé, mě nefoťte, vypadám jak..." a byla tu cílová rovinka. Ruku v ruce jsme přetli cílovou pásku, která tam nebyla, a to v krásném čase 1:05:00. Nesplnil jsem tedy 100% svůj slib, který jsem před startem slavnostně dal Pavlu Majerovi, že to zvládneme do hodiny, ale i tak jsem byl spokojen. A Renča také, neb právě zvládla svůj první závod.
Po vyhlášení výsledků, kde se k překvapení všech ocitla na druhém místě v přespolních do 16ti let moje dcera, jsme vyrazili na gulášek. Ale ještě předtím jsem uposlechl volání mé nové rodiny - běžeckého oddílu - SPONA TEPLICE, k nezbytné společné fotografii. A hned poté hurá na ten gulášek. S cibulkou. A s pivečkem. Nealkoholickým....
Děkuji ještě jednou za hezký závod a budu se těšit na další setkání kdekoliv a s kýmkoliv z Vás.
Žádné komentáře:
Okomentovat