Co je nového..?

Ahoj, dnes jen pár slov, vět, možná odstavců o tom, co se událo od Karlových Varů.

Mezinárodní den dětí - 1. června 2014.

Tento den jsem samozřejmě oslavil a to jak jinak, než během. Zajel jsem si do obce Roudníky na Desítku s Mumií kolem Milady. Nebyla to tedy úplně celá desítka, ale dle pořadatelů - EC LOKOMOTIVA MUMIE ÚSTÍ NAD LABEM - měl okruh kolem jezera Milada 9,8 km.

Počasí bylo krásné a slunečné (bez opalovacího krému jsem si na to doma odpoledne vzpomněl). Start závodu byl v 10 hodin a zúčastnilo se ho 136 závodníků. Před startem jsem se ještě potkal a seznámil s kolegyněmi a kolegy ze Spony, kterých tam nebylo málo. 

Čas jsem nějak extra neřešil. Chtěl jsem prostě běžet, jak to půjde a možná i rychleji. Začátek jsem rozběhl celkem pohodovým tempem a asi po 15 minutách jsem postupně zkoušel zrychlovat. Bylo docela teplo, ale určitě to nebylo 36stupňů, které zrovna na dnešek předpovídají. To bych se asi upekl. Endomondo jsem tentokrát nezapínal, protože jsem s sebou nechtěl tahat žádnou zbytečnou zátěž. Dokonce jsem i klíče od auta na poslední chvíli uložil u Petry, která nás na kole přijela povzbudit.

Běželo se docela dobře, jen mě trochu demotivoval ten výhled na to, co mě ještě čeká. Na tomto okruhu bylo totiž vidět téměř celou trasu. Zhruba v polovině jsem dostal trochu vody a pak už jsem se vracel pěkně zpátky do cíle. Kopeček, který pořadatelé slibovali, a kterého se někteří, mě nevyjímaje, báli, nebyl nijak hrozivý, takže jsem ho téměř ani nepostřehl. A najednou tu byla poslední zatáčka a cílová rovinka. A k mému úžasu se hodinky zastavily na čase 48:28. Poslední měřenou desítku vloni v srpnu jsem měl 52:04, takže jsem byl nejen překvapený, ale i spokojený. Za pár týdnů - 22.6.2014 - si to ještě jednou zkusím prověřit na další, tentokrát Ústecké desítce s Mumií.

Další oslava dětského dne - charitativní běh

Prague Barefoot Run - 7. června 2014 - Ladronka

Oproti minulému roku bylo počasí naprosto opačného rázu. Zatímco vloni na nás po celou dobu padala voda, tak tentokráte jsme se koupali ve slunečních paprscích (a vlastním potu). Hanka (moje dcera) se rozhodla, že letos poběží se mnou. Nevím, jestli toho teď nelituje, ale doufám, že ne. 

Slunce opravdu slušně připalovalo, takže jsme se po příjezdu na Ladronku schovali pěkně ve stínu a vyčkávali jsme start závodu. Na pódiu se zatím střídaly celebrity. Nejdříve zpověď zástupkyň České Miss a těsně před startem i rozhovor s patronkou závodu Bárou Špotákovou, která poté závod odstartovala. Když jsme se rovnali na startu, zjistili jsme, že asfaltový povrch není zrovna studený. Byli jsme rádi, že jsme mohli vyběhnout. Přestože většina běžců zamířila na chladnější trávu, my jsme hrdě běželi po asfaltu. No asi to nebyl úplně nejlepší nápad pro někoho, kdo není zvyklý běhat na boso. Po chvíli jsem to i já vzdal a z rozpáleného povrchu jsem přeskočil do trávy. Hanka mě následovala, ale přibližně po 1km začala kulhat. Už jsem měl strach, že jí píchla včela, nebo vosa a nebo že si snad něco zapíchla do nohy. Nakonec to nebylo ani jedno z toho, ale byl to puchýř. Celý běh tedy nedoběhla, takže jsem to statečně doběhl alespoň já. Nakonec také s jedním malým puchýřem, ale nic strašného to nebylo (nedělní ranní výběh 18km byl v pohodě).

Poté, co jsem doběhl jsme s Hankou zašli ke zdravotní službě. A nebyli jsme sami. Pár lidiček už tam s podobným problémem postávalo, někteří dokonce s prasklými puchýři a krvavými chodidly. To jsme na tom byli ještě dobře. Já jsem vlastně v tuto chvíli o svém puchýři ještě nevěděl.

Celkově byla akce pěkná, počasí krásné, jen to tentokrát bylo pro opravdové Barefoot běžce. Nicméně mě to od běhání naboso neodradilo a příští rok se po Ladronce proběhnu určitě znovu.