Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat.
Po dokončení "desítky" v Drážďanech jsem si dal na chvíli odpočinek. Mělo to dva důvody. Začala mě bolet noha (která mě vlastně bolela s menšími přestávkami už od srpna) a nechtělo to přestat. Naopak se to stupňovalo. Nakonec jsem navštívil ortopedii ve slavné ÚVN v Praze. Dozvěděl jsem se, že s kloubem, který mě bolel, nic nemám, ale mám prý nějaké problémy s klenbou na levé noze. Tož mi pan doktor předepsal ortopedické vložky na míru (v současné době už je mám a zatím si na ně zvykám, je to mazec). Druhý důvod už jsem asi zapomněl.
Nicméně ještě v říjnu jsem se pod tlakem "zapsal" na poslední levnou chvíli na Hervis půlmaraton v Praze 6.4.2013 a nyní nastala ta správná chvíle. Jaká? No zahájení tréninku. Tady už není čas na nějaké výmluvy, rýmičky, bolesti šlach, kloubů, svalů a já nevím čeho ještě. Tady a teď se začíná oddělovat zrno od plev. Tady se prostě musí začít makat. A tak jsem tedy začal.
Týden první - starter
Náhoda (nebo možná osud) tomu chtěla, že při svém prvním běžeckém tréninku, v úterý, jsem svoje tělo trápil na běžeckém páse v práci (jo, mám na to čas), když v tom jsem byl spatřen kolegou. A nebyl to ledajaký kolega, byl to běžec par excellence. Když jsem viděl jeho běžecký kalendář, který má na celý rok dopředu, tak jeho závodů bych se těžko dopočítal. Zrovna například 26. ledna se chystá do Českých Budějovic a teď si to představte na garážový - Budějovický Mercury maraton (už jenom, že je to maraton navíc v garážích a na doražení je to na 63 okruhů - každý cca 670m). Jen tak mezi řečí, jeho osobák na maraton je 3:29:28. A právě tenhle kolega jen tak mezi řečí prohlásil "běháte rychle". Samozřejmě jsem mu z počátku nevěřil, protože slova já, běh a rychle mi nějak nejdou dohromady. Tak jsme po tréninku chvíli poseděli (jo i na to mám čas) a on mi dal pár, věřím, že užitečných, rad jak správně trénovat. Ne, že bych to předtím snad nějak flákal, ale teď už to snad bude mít nějaký ten řád. Hlavně běhat pomalu!
Zítra končím první týden a mám jich před sebou dalších jedenáct. Přeji si tedy hodně zdaru, pokud možno žádný úraz a spoustu odhodlání k donončení každého dalšího tréninku. Kdo bude mít tu smůlu, že mě uvidí někde pobíhat, prosím, nepodrážejte mi nohy a radši dělejte, že mě nevidíte. Já se kolem Vás proplazím a budu si v tichosti (možná za občasného heknutí) pokračovat po své ose dál. Zkoušel jsem běhat i za tmy v lese, abych nebyl viděn, ale mělo to jednu nevýhodu. Ani já jsem nic neviděl. To jsem tedy zamítl a proto běhám zásadně za světla, protože běhat s čelovkou, to jako fakt nejsem zase takovej blázen. I když kdoví, třeba jednou....no, spíš ne.
Takže s chutí do toho a já už zase běžím. Ahoj
Žádné komentáře:
Okomentovat