Ahoj. Jak jsem tady posledně avizoval, v sobotu 5. dubna jsem se společně s dalšími 12499 běžci setkal v Praze. Samozřejmě, že ne osobně, protože to bych tam byl asi ještě dnes. Ale začnu pěkně popořádku.
Sobotní ráno - 3:45 - ano, byl jsem vzhůru. Proč? To vážně netuším. Chvíli jsem jen tak zíral do stropu a kolem čtvrt na 5 (přibližně) se mi opět podařilo usnout. Budík nastavený na 7:00 mě ale stejně nevzbudil, protože jsem se "vykopal" sám už v 6:45. Spal jsem v Praze, takže odpadl stres s brzkým vstáváním a s dopravou. K snídani jsem si "uvařil" instantní ovesnou kaši s čokoládou, kterou jsem si ještě vylepšil banánem. K pití čaj a připravená 1,5 l lahev s vodou s citrónem (jestli tuhle vypiji, tak se asi uběhám). Po snídani jsem znovu (asi podesáté) zkontroloval obsah batohu, abych si byl stoprocentně jistý, že mám vše, co mít mám a kolem 9 hod. jsem vyrazil směrem k Rudolfinu.
Bylo něco málo po půl desáté a já jsem byl na místě. Chvíli jsem jen tak zevloval v okolí a podařilo se mi potkat Šárku, Báru a další dva běžce, kteří se zrovna fotili na Mánesově mostě. No nepřidal jsem se k nim? Já chci přeci také mít nějaké ty vzpomínky. Ani jsem se dvakrát neotočil a kde se vzal, tu se vzal Petr Švanda (samozřejmě s fotoaparátem). Můj kolega, sem tam rádce a veselá kopa. Hned mi nabídl, že se necítí moc dobře na "svou" rychlost a že mi prý udělá osobního vodiče na 1h50min - i když prý takhle pomalu půlmaraton nikdy neběžel. S radostí jsem odmítl, protože to by asi byla moje smrt (nakonec to dal za 1:28:54).
Kolem půl 11 dorazil kolega Radim, který mi věnoval číslo a nechal mě běžet. Já jsem chtěl být v 11 hodin na srazu se všemi vodiči a tak jsem vyrazil do zázemí pro běžce, převlékl se a uložil si batoh. A pak začalo čekání na start. Mezitím jsem stačil potkat Janu, se kterou jsem se seznámil přes FB a jsem moc rád, že mám novou "běžeckou" kamarádku. Pak jsem objevil Štěpánku, a po troše námahy se k nám přidala i Šárka. Za občasného odbíhání na WC jsme probrali vše důležité a kolem 11:30 jsme se začali řadit do startovních koridorů. Naši vodiči byli poblíž a já jsem byl spokojen. Už jen aby to odstartovali.
A je to tu, výstřel a první tóny Vltavy. Ze začátku jsme moc neběželi, ale s tím se počítalo. V čase něco kolem sedmé minuty jsme konečně proběhli startovní bránou a mohli jsme běžet. Vodič Martin Ševčík na celém prvním kilometru hecoval přihlížející aby jen tak nestáli a trochu nás i povzbudili, takže jsme běželi za hlasitého pokřiku a potlesku. Díky Martine. V klidu si běžím a najednou mi někdo zaklepe na rameno. Jako co? Stopa? Nebo o co jde? Ohlédnu se a vedle mě se usmívá Martina Steklá. "Ahoj Honzíku, jak Ti to běží?". Tak jsme se dali lehce do řeči, a najednou koukám, že předbíháme i vodiče. Nejistě jsem to Martině oznámil, ale řekla, že má ráda menší náskok. Nakonec jsme vlastně ani moc nezrychlili, takže pohodička.
Asi na 2,5 kilometru na mě čekali K+M+M Lesovi. Měl jsem slíbeno fotografování, tak jsem si je našel a vše dopadlo skvěle. A běželo se dál. První občerstvovačka - opět breakdance na pohozených kelímcích, osvěžení v podobě houbičky za krk a hurá na zbytek. Na 5,5 km opět čekali Lesovi, takže další fotečka. Ještě jsem zapomněl na jednu fotopast v Nuslích, kde stála Martiny sestra Lenka - také děkuji.
Dál už to nebudu protahovat, takže jen ve zkratce. 10 km - pohoda, občerstvení. 12 km Martina mě nechává běžet vpřed, pak zase chvíli já jí a tak jsme se stále nějak střídali. 15 km, ještě dobrý, dokonce jsem podezřele zrychlil. Kilometr 16 jsem naopak zpomalil a 17 taky. Trošku mi ztuhly nohy, ale po chvíli to opět přešlo. Těšnovský tunel (mezi 18-19 km) mě doběhli vodiči na 2 hodiny, z čehož jsem usoudil, že jsem buď já zpomalil nebo oni zrychlili. Asi obojí. Na 19 km mě pomalu ale jistě začali předbíhat. Chtěl jsem se jich držet, ale nešlo to. Ke konci asi opravdu trochu zrychlili. Zkontroloval jsem čas na hodinkách a bylo mi jasné, že to v pohodě pod 2 hodiny dám. Dokončil jsem poslední kilometry svým tempem. Mánesův most jsem si užil, protože byl doslova obložený lidmi. Bylo to super. Poslední zatáčka, modrý koberec a jsem v cíli. Stopky se zastavily na čase
a já jsem byl opět spokojen. Chvíli jsem ještě čekal, jestli se neobjeví některá z mých spoluběžkyň, ale všechny jsem je asi minul. "High five" musíme tedy nechat na příště. Tak jsem si v klidu prošel koridorem, dal si pár "drinků", kousek banánu a pomeranč a pomalu jsem se sunul pro batoh.
Nakonec to byl skvělý zážitek, setkal jsem se se známými i neznámými, ale se všemi jsem si dobře popovídal. Těším se na další sportovní zážitky.
Bylo něco málo po půl desáté a já jsem byl na místě. Chvíli jsem jen tak zevloval v okolí a podařilo se mi potkat Šárku, Báru a další dva běžce, kteří se zrovna fotili na Mánesově mostě. No nepřidal jsem se k nim? Já chci přeci také mít nějaké ty vzpomínky. Ani jsem se dvakrát neotočil a kde se vzal, tu se vzal Petr Švanda (samozřejmě s fotoaparátem). Můj kolega, sem tam rádce a veselá kopa. Hned mi nabídl, že se necítí moc dobře na "svou" rychlost a že mi prý udělá osobního vodiče na 1h50min - i když prý takhle pomalu půlmaraton nikdy neběžel. S radostí jsem odmítl, protože to by asi byla moje smrt (nakonec to dal za 1:28:54).
Kolem půl 11 dorazil kolega Radim, který mi věnoval číslo a nechal mě běžet. Já jsem chtěl být v 11 hodin na srazu se všemi vodiči a tak jsem vyrazil do zázemí pro běžce, převlékl se a uložil si batoh. A pak začalo čekání na start. Mezitím jsem stačil potkat Janu, se kterou jsem se seznámil přes FB a jsem moc rád, že mám novou "běžeckou" kamarádku. Pak jsem objevil Štěpánku, a po troše námahy se k nám přidala i Šárka. Za občasného odbíhání na WC jsme probrali vše důležité a kolem 11:30 jsme se začali řadit do startovních koridorů. Naši vodiči byli poblíž a já jsem byl spokojen. Už jen aby to odstartovali.
A je to tu, výstřel a první tóny Vltavy. Ze začátku jsme moc neběželi, ale s tím se počítalo. V čase něco kolem sedmé minuty jsme konečně proběhli startovní bránou a mohli jsme běžet. Vodič Martin Ševčík na celém prvním kilometru hecoval přihlížející aby jen tak nestáli a trochu nás i povzbudili, takže jsme běželi za hlasitého pokřiku a potlesku. Díky Martine. V klidu si běžím a najednou mi někdo zaklepe na rameno. Jako co? Stopa? Nebo o co jde? Ohlédnu se a vedle mě se usmívá Martina Steklá. "Ahoj Honzíku, jak Ti to běží?". Tak jsme se dali lehce do řeči, a najednou koukám, že předbíháme i vodiče. Nejistě jsem to Martině oznámil, ale řekla, že má ráda menší náskok. Nakonec jsme vlastně ani moc nezrychlili, takže pohodička.
Asi na 2,5 kilometru na mě čekali K+M+M Lesovi. Měl jsem slíbeno fotografování, tak jsem si je našel a vše dopadlo skvěle. A běželo se dál. První občerstvovačka - opět breakdance na pohozených kelímcích, osvěžení v podobě houbičky za krk a hurá na zbytek. Na 5,5 km opět čekali Lesovi, takže další fotečka. Ještě jsem zapomněl na jednu fotopast v Nuslích, kde stála Martiny sestra Lenka - také děkuji.
Dál už to nebudu protahovat, takže jen ve zkratce. 10 km - pohoda, občerstvení. 12 km Martina mě nechává běžet vpřed, pak zase chvíli já jí a tak jsme se stále nějak střídali. 15 km, ještě dobrý, dokonce jsem podezřele zrychlil. Kilometr 16 jsem naopak zpomalil a 17 taky. Trošku mi ztuhly nohy, ale po chvíli to opět přešlo. Těšnovský tunel (mezi 18-19 km) mě doběhli vodiči na 2 hodiny, z čehož jsem usoudil, že jsem buď já zpomalil nebo oni zrychlili. Asi obojí. Na 19 km mě pomalu ale jistě začali předbíhat. Chtěl jsem se jich držet, ale nešlo to. Ke konci asi opravdu trochu zrychlili. Zkontroloval jsem čas na hodinkách a bylo mi jasné, že to v pohodě pod 2 hodiny dám. Dokončil jsem poslední kilometry svým tempem. Mánesův most jsem si užil, protože byl doslova obložený lidmi. Bylo to super. Poslední zatáčka, modrý koberec a jsem v cíli. Stopky se zastavily na čase
1:59:08
a já jsem byl opět spokojen. Chvíli jsem ještě čekal, jestli se neobjeví některá z mých spoluběžkyň, ale všechny jsem je asi minul. "High five" musíme tedy nechat na příště. Tak jsem si v klidu prošel koridorem, dal si pár "drinků", kousek banánu a pomeranč a pomalu jsem se sunul pro batoh.
Nakonec to byl skvělý zážitek, setkal jsem se se známými i neznámými, ale se všemi jsem si dobře popovídal. Těším se na další sportovní zážitky.
 |
| Plachetnice pluly Prahou |
 |
| Ano, i tady jsem |
 |
| S Martinou na trati |
 |
| Pohoda, klídek, tabáček |
Žádné komentáře:
Okomentovat