1st Prague Barefoot Run

Jak jsem zde již avizoval, včera, tedy v sobotu 1. června 2013 jsem se zúčastnil výše jmenovaného běhu v Praze na Ladronce. Celá akce byla pojata jako charitativní. Organizovalo ji občanské sdružení ForDreams a výtěžek z akce putoval dětem do dětských domovů, aby pomohl splnit jejich přání.

Jediné, z čeho jsem měl obavy, bylo počasí. Jelikož jsem poslední týden trávil opět ve Špindlerově Mlýně, kde 4 z 5 dní pršelo, stále jsem sledoval předpověď. Ještě tu vlastně byla ještě jedna obava a to, zda jsem vlastně schopen uběhnout 4 km po asfaltu bez bot? Nakonec jsem o tom přestal přemýšlet a nechal jsem to osudu.

V sobotu ráno jsme s Honzikem mladším vyjeli z Nučic do Prahy. Vyjížděli jsme v půl desáté, kdy právě začalo pršet. Na Ladronku jsme dorazili pár minut po 10 hodině a pršet zatím nepřestalo. Akce se zrovna rozjížděla, my jsme si našli suché místo pod stanovým přístřeškem a sledovali jsme okolní mumraj. 

Někteří BAREFOOT běžci po mokrém trávníku pobíhali již od začátku bez bot, ve speciálních běžeckých sandálech, v minimalistické obuvi a v neposlední řadě v "pětiprstech", které vypadají naprosto bezchybně. Já, jakožto nezkušený bosoběžec, jsem si boty prozatím nechal. Jak jsem se tak rozhlížel a prohlížel si všechny ty různé typy obuvi, prohnal se kolem mě najednou takový pomenší plešatý bosý pán s kelímkem kávy v ruce. Běžel takovou rychlostí, že se mi tomu ani nechtělo věřit. Když doběhl po trávě nazpět, zjistil jsem, že to není nikdo jiný, než sám velký "Bosý Ted McDonald". A to už ho moderátor volal k sobě na pódium.

Barefoot Ted McDonald pronesl úžasnou řeč nejen o bosém běhání, ale skvěle nás zároveň namotivoval k následujícímu běhu. I přes počasí, které panovalo, jeho řeč začala "It is a beautiful day!". V tu chvíli jsem všechny starosti zahodil za hlavu a poslouchal jsem jeho slova. Řeč byla pěkná a opravdu motivující. Vážně teď přemýšlím o tom, že běh naboso zařadím do svého tréninku pravidelně.

Deset minut před polednem nás pomalu začali vyzývat k nastoupení na start. Zul jsem tedy boty, dal jsem je Honzikovi do batohu a zařadil jsem se mezi dalších cca 300 běžců. V pravé poledne jsme vyrazili. Někteří to vzali opravdu zodpovědně a vypálili vpřed. Já jsem se nejdříve pomalu "seznamoval" s krásně zameteným asfaltem na Ladronce. Moc jsme si do oka nepadli a tak jsem, ostatně jako většina běžců, přesměroval své kroky na trávník. Měl jsem sice divný pocit, abych nešlápl na nějaký zbloudilý střep, kamínek, nebo třeba něco jiného (shit happens, že?), ale po trávě to bylo lepší. Chvílemi jsem to střídal s asfaltem a zkoušel jsem, zda si nohy přivyknou. Občas se odněkud vynořil Honzik a udělal mi pár super fotek - díky moc, synu! Po první polovině trati jsem zůstal na asfaltu a bez větších problémů jsem po něm doběhl i do cíle. Abych nezapomněl na jednu maličkost, louže byly naprosto vynikající záležitost. Člověk si v nich krásně ochladí a osvěží nohy. Prostě paráda! 

Svůj první bosý běh jsem tedy zvládl, od pořadatelů jsem dostal pěkné tričko a perníkovou medaili ve tvaru nohy. A abych pravdu řekl, těším se moc na další ročník PRAGUE BAREFOOT RUN.

Jezerní běh se koná - za 13 dní.

On vážně běhal s kávou v ruce ;)

Ted McDonald a moje maličkost

Fotograf - Honza Převrátil ml.

Get Ready

Start

Na trati

Hlavně že to běží

A mám to za sebou

Odměna